Od té doby nic. Jen nespravedlivě ztracené finále s Němci před 8 lety a před čtyřmi lety brzké vyřazení v napínavém souboji s Francií. Přestože pokaždé vedl mužstvo nejlepší fotbalista planety Lionel Messi, fotbal je týmová hra a chemie v něm tak úplně nefungovala. Příliš mnoho hvězd, v jejich centru introvertní Messi. Žádný rebel, spíš skromný gentleman. Rodinný typ.

Zkrátka čekal jsem dlouhých 36 let. Teď se to povedlo. Už postarší Messi měl poslední mečbol a dokázal ho proměnit. Byl to tentokrát jiný tým než dříve. Jedna hvězda, která ho dirigovala, a kolem něj šikovní mladí fotbalisté, ale taky dříči, kteří nevynechali jediný souboj. Dlouhé vlasy fuč, nanejvýš nějaké kérky. Hráči mluvili o svých dětech, matkách, rodinách. A taky o vlasti. Byla to jiná Argentina než obykle. Ale šlapala a po úvodním zaškobrnutí celý turnaj dominovala. A Messi v centru kraloval.

Finále s Francií bylo vrcholnou, napínavou přehlídkou toho, jak je fotbal krásná hra. Tři čtvrtiny zápasu vládla Argentina, dlouho to vypadalo, že si v pohodě kráčí pro pohár. Ale francouzský snajpr Mbappé pokaždé vyrovnal. Jako by to byl zápas jednoho proti mnoha. Ale zvládli jsme to. Po zásluze a spravedlivě. Vivat Argentina!!!