Mezi hosty byl i prezident Petr Pavel. Ocenil jsem jeho odvahu, když nedávno na letišti v Roudnici sednul do akrobateckého letadélka a s profesionálním pilotem absolvoval plnou sestavu, včetně letu vzhůru nohama. Navštívili jsme také kancelář místní senátorky Jarmily Smotlachové. Je v ní i fungující chráněná dílna, která dává práci hendikepovaným. To je právě o tom srdci.

A rád jsem po čase pokecal i s kamarádem a skvělým fyzioterapeutem Pavlem Kolářem. Víra a odolnost je tématem jeho posledních knih.

Ale dnes vám nabídnu knihu jinou. Petr Kukal napsal a nyní vydal průvodce Starou Boleslaví coby poutním místě. Včera večer jsem s ním poprvé mluvil a v noci pak knihu jedním dechem přečetl.

Jednoznačně doporučuji. Krásně se to čte. Ale nejen to. Dává nám i neotřelý pohled na naše národní společenství. Tady je malá ukázka, kterou jsem po návratu předčítal rodině:

„Putovat do Staré Boleslavi … znamená otevřít se jinému pohledu na český národ, než jaký nám nabízejí sentimentálně útěšlivé idealizace shrnuté v sousloví ‚slovanská holubičí povaha‘. Pravda je taková, že naše národní identita koření v krvi bratrovraždy. A jakkoli se duchovně vztahujeme ke svatému Václavovi, ta krev, která koluje v našich žilách, musí být a je krev Boleslavova. Krev Kainova, jehož jsme potomky. Zní vám to rouhavě? Svatokrádežně? Pak nejezděte do Staré Boleslavi…

Ti, kdo sem přesto připutují….., budou konfrontováni se smrtí, která není jen bratrovraždou, nýbrž také krajní zbabělostí. Václavova mučednická smrt nemá povahu rovného boje, jak ji známe z jiných mýtů o zápasu bratří (např. Romulus a Remus). Není než zákeřným ubitím vítězného bojovníka přesilou ze zálohy…“