V Česku se debatuje, kdo má být příštím eurokomisařem. Výchovně neuškodí rekapitulace toho, co bylo hlavním tématem poslední plenárky ve Štrasburku.

V létě rezignoval na funkci 1. místopředseda Komise Frans Timmermans. Měl na starosti Green Deal a já ho často kritizoval za to, že byl strašně radikální. Na zdražování bydlení, topení, dopravy i potravy má lví podíl. Teď se vrátil domů, do Holandska, kde vede koalici socanů a zelených. Na podzim tam budou volby a Green Deal už útočí i na peněženky spořivých Holanďanů. Timmermans chce „zachránit“, co se dá. My, jeho kritici, jsme jeho odchod z EU logicky uvítali.

Končící holandská vláda na jeho místo navrhla Wopke Hoekstru. Dřív byl ministrem financí i zahraničí. Před dvěma týdny byl u mě hodinu v kanceláři. Sympatický, realisticky uvažující člověk. Rozhodně lepší než Timmermans, říkal jsem si. Protože je křesťanský demokrat, ale prvním náměstkem Komise musí být socan, rozhodla se její šéfka Ursula Timmermansovo megaportfolio rozdělit. Hoekstrovi dala zodpovědnost za klima včetně mezinárodního vyjednávání.

A místopředsednictví, kde je koordinace Green Dealu s byznysem, svěřila Maroši Ševčovičovi, který je socialista (v posledních prezidentských volbách prohrál ve 2. kole se Zuzanou Čaputovou). Komisařem je už 9 let, koordinačně zodpovídá za energetiku a teď mu přibude klima. Nápad jsem přivítal. Ač je socan, je to Slovák, realista, který rozumí našim problémům líp než Timmermans.

Minulé pondělí začala ve Štrasburku slyšení před konečným schvalováním. V našem gesčním výboru pro životní prostředí. Jako koordinátor konzervativní frakce jsem tam šel s tím, že oběma dáme palec nahoru. Jde o pár měsíců, příští rok budou volby.

Stejně uvažovali i frakce EPP (lidovci) a Renew (Macron). Ale oba kandidáti potřebovali i hlasy socanů a ti společně se Zelenými spustili očekávanou dělostřeleckou palbu. Že nejsou dostatečně zelení a klimaticky aktivističtí. Že jeden měl kdysi techtle mechte s byznysem. Že ten druhý se zná s Ficem a může jít na ruku Rusům (nesmysl). Slyšení se ze dvou hodiny protáhlo na tři dny.

Kandidáti odpovídali písemně na dodatečné otázky. Lídr Zelených Bas Eickhout (taky Holanďan) z nich obratnou taktikou vymámil neuvěřitelné sliby. Čímž ovšem znervóznil pravici.

Třeba naši Poláci, kteří byli původně pro, po slyšení řekli, že Hoestra je „druhý Timmermans“, takže budou hlasovat proti (mají doma volby za pár dní).

Ve čtvrtek se hlasovalo. Hoekstra prošel těsně, Šefčovič s přehledem. Hlasování je v personálních věcech tajné, takže není možno zjistit, kdo jak hlasoval. Ale vsadil bych se, že Zelení Hoekstru vymačkali ve slibech jako citrón, a pak stejně hlasovali proti němu. Účel světí prostředky. Takto to v Evropském parlamentu, kde má dnes zelená levice většinu, chodí. Příští volby to musí změnit!

Poučení? Kdo chce být komisařem, musí se obrnit hroší kůží. A nejlépe slíbit všechno všem. Mimochodem – už drahně let se mě tu a tam někdo z politiků či novinářů ptá, zda bych se o to nechtěl ucházet. Vždycky jsem říkal, že ne. Že se neumím zavděčit všem, aniž bych prodal sebe.

Z minulých dvaceti let si pamatuji jedinou opravdu zajímavou osobnost, která se o post komisaře ucházela. Rocco Buttiglione. Italský intelektuál, umírněný konzervativec, velký kritik marxismu, který napsal asi deset zajímavých knih. Při slyšení neměl šanci, roztrhali ho na kousíčky…