Už při prvním českém předsednictví v Radě EU před třinácti lety se tehdejší sedmadvacítka potýkala s rusko-ukrajinským sporem o plyn. Je nyní Evropa před nadcházejícím druhým českým předsenictvím lépe připravena na plynovou, potažmo energetickou krizi?

Ne, není připravena. Myslím, že zejména Němci se teď drbají ve vlasech. Samozřejmě viníkem krize je ruský prezident Putin a jeho agresivní válka. Ale pod kotlem přitopilo Německo svojí naivitou. Léta nás uklidňovalo, když jsme zkoušeli prosazovat různé alternativní diverzifikační projekty. Házelo také vidle do projektu plynovodu Nabucco během našeho prvního předsednictví v roce 2009. Přitom jsme měli postavené konsorcium, zajištěné financování od EU i souhlasná stanoviska Ázerbájdžánu a Turkmenistánu, dodavatelů plynu z oblasti Kaspického moře. Němci ale nakonec donutili odstoupit od projektu energetickou společnost RWE, protože nechtěli konkurenci k plynovodu Nord Stream. Stále nás uklidňovali, že se nemáme bát, protože vztah mezi Německem a Ruskem je vztah odběratele a dodavatele, kteří na sobě vzájemně závisejí.

Už se Němci poučili?

Snad ano, když jejich dvorní dodavatel plynu nesmyslně zaútočil na sousední zemi, kde srovnává se zemí jednu vesnici za druhou. Evropa s válkou nepočítala a často činila kroky, kterými strkala hlavu přímo do Putinovy oprátky.

Bude druhé české předsednictví v něčem podobné?

Tři základní témata prvního českého předsednictví byla definována třemi E, byly to Ekonomika, Energetická bezpečnost a Evropa ve světě. Patřilo tam rovněž téma Eastern Partnership, což byla přímá reakce na tehdejší Putinův útok na Gruzii. Naší snahou bylo stabilizovat země v pásmu nikoho mezi Ruskem a EU. Tato témata budou nyní velmi podobná, ne-li shodná.

Jak vláda Mirka Topolánka k předsednictví přistupovala, čím se zabývala?

V rámci tématu Energetická bezpečnost jsme řešili plynovou krizi z let 2008 až 2009. Tehdy Putin zastavil dodávky na Ukrajinu, přes níž surovina proudila dál. Kritická situace byla především na Slovensku a v Bulharsku, bylo to v lednu. Domácnostem chybělo teplo a průmysl začal kolabovat. Zároveň jsme se zabývali dopady krachu Lehman Brothers, jedné z největších investičních bank ve Spojených státech, na evropskou ekonomiku.

Šlo o úsporná opatření?

Přetahovaly se Francie s Německem. Zatímco Paříž chtěla více stimulačních opatření, Berlín si tolik pouštět žilou nechtěl. My jsme spolupracovali spíše s Němci, kteří měli větší fiskální disciplínu. Přihlíželi jsme i k tomu, že Česko je na Německu exportně závislé.

Teď je to vlastně v mnohém podobné, byť je situace horší. Místo útoku na Gruzii řešíme válku na Ukrajině, budoucnost napadené země. Prožíváme ještě hlubší plynovou a energetickou krizi, do níž zahučela celá Evropa. Dalším velkým problémem je inflace, která se přelije do stagflace.

Může vláda Petra Fialy využít české předsednictví k řešení situace na Ukrajině, přesněji k obnově země, a k odstranění velké závislosti řady evropských zemí včetně Česka na ruském plynu?

Fialova vláda bude mít menší kompetence, než jsme měli my. Předsedali jsme EU v době, kdy ještě neplatila Lisabonská smlouva. Český premiér byl v čele Rady EU a český ministr zahraničí řídil Radu ministrů pro vnější záležitosti. Teď už to mají na starosti stálí funkcionáři Charles Michel a Josep Borrell. Ale role všech českých ministrů zůstává v zásadě stejná. Byť je to zejména role moderační, nacházíme se v důležité, klíčové době. Nesmíme selhat. Myslím, že situace s pádem vlády, kterou tehdy způsobil Jiří Paroubek, se opakovat nebude. Udělat stejnou chybu dvakrát může jen blbec. Topolánkova vláda ale neměla v Poslanecké sněmovně garantovanou většinu, Fialova ji s rezervou má.

Žádný projekt plynovodu, jako byl v minulosti Nabucco, není na stole. Co by měla vláda v rámci českého předsednictví dělat?

Musíme naplnit zásobníky před podzimní topnou sezónou. Tady už EU pomohla tím, že ustanovila povinnost zásob na devadesát dnů. Evropský parlament to zanedlouho schválí jako zákon. Musíme nalézt nové dodavatele, probíhají jednání s USA a Katarem. Letos bude také dokončen plynovod Baltic Pipe z Norska do Polska. Byli to Poláci, kteří se jako jediní na zastavení ruských dodávek připravovali, jakkoliv to mají vzhledem k přístupu k moři jednodušší.

Česku nezbývá, než ostatní dohonit. Čili musíme nakoupit plyn jinde, musíme nalézt přepravní trasy. Jsme ale v těžké situaci, protože stojíme na konci fronty. Z front na banány, které se stály za bolševika, si pamatujeme, jak dopadl ten poslední. Jsem ale přesvědčen, že Němci musejí projevit solidaritu, protože krizi napomohli.

Premiér Fiala představil nástřel pěti hlavních témat českého předsednictví, podle svých slov by mezi ně chtěl zařadit poválečnou obnovu Ukrajiny. Je to s ohledem na vývoj války reálné?

Nikdo samozřejmě neví, jak dlouho bude válka trvat. Vidíme ale, že Rusko není ve své agresi zdaleka tak úspěšné, jak předpokládalo. Každopádně po tom, co se stalo, nesmíme nechat Ukrajinu na pospas východnímu tygrovi. Donedávna možná existoval určitý prostor nikoho mezi Západem a Ruskem. To už neplatí. Finsko a Švédsko vstupují do NATO, Bělorusko je plně v ruské zóně vlivu. Ukrajina projevila vůli bránit svobodu a demokracii, zatím uhájila většinu svého území. Proto ji musíme pomoci. Naším životním zájmem je, aby se Putin zastavil a nepokračoval dál.

Jak by EU měla k obnově Ukrajiny přistoupit?

Kromě vyzbrojování a péče o válečné uprchlíky musejí být mobilizovány finanční zdroje na jakýsi nový Marshallův plán pro Ukrajinu, jehož součástí bude místo pro Ukrajince v EU. K tomu může české předsednictví přispět.

K dalším tématům předsednictví má vedle energetické bezpečnosti a obnovy Ukrajiny patřit i posilování evropských obranných kapacit, strategická odolnost evropské ekonomiky a odolnost demokratických institucí. Rozšířil byste tento okruh?

Nutnost těchto témat si uvědomuje východní část EU, tedy Skandinávci, Poláci, Estonci, Litevci, Lotyši nebo Rumuni. Teď je důležité o nich přesvědčit zbytek Evropy. Pochopitelně, že pohled z Portugalska, Španělska nebo z Itálie je trochu odlišný, vnímají situaci méně akutně než my. Ale i na ně může krize velmi dopadnout. Ukrajina je jedním z hlavních dodavatelů obilí a dalších základních potravin do Afriky. V případě, že se dodávky nepodaří obnovit, a kontinent zachvátí hladomor, vyžene jeho obyvatelstvo na cestu do Evropy. To by byla migrace jiného řádu, než jakou jih Evropy už zažil. Proto si myslím, že celá EU a nikoliv pouze její část musí projevit solidaritu s Ukrajinou.

Mělo by se české předsednictví zabývat přijetím Srbska, Černé Hory, Moldavska a Gruzie do EU?

V případě západního Balkánu se přijímací proces vleče, tempo musí být rychlejší. Kvůli Ukrajině se nesmí zastavit integrace Srbska, stejně jako nesmí být přijímání Bělehradu záminkou k tomu, abychom se postavili zády ke Kyjevu. Musí v tom být rovnováha. Nesmíme zapomenout ani na země, které gravitačně tíhnou k EU, tedy na Moldavsko a Gruzie. Znevýhodňuje je ale to, že nemají vyřešené konflikty na svých územích.

Co říkáte jako bývalý ministr obrany na možné společné vyzbrojovací projekty EU, podaří se některé uskutečnit?

Válka posloužila v pozitivním smyslu jako budíček. Velká část evropských zemí si uvědomila, že nemůže škrtit výdaje na obranu a navěky se schovávat za mimořádné strategické schopnosti USA. Amerika bude stále více zaměstnána soutěží s Čínou, jakkoliv ruská agrese Spojeným státům připomněla, že v Evropě ještě není práce dokončena.

Určitě není prostor na budování evropských obraných struktur, které by NATO nahrazovaly, vytěsňovaly nebo dokonce rozdělovaly. Je klíčové udržet jednotu Západu. Nepochybně ale každá evropská země bude muset v co nejbližší době vynakládat na obranu alespoň dvě procenta HDP. To je absolutní minimum. Nemůže to být tak, že USA dávají v rámci NATO tři čtvrtiny a EU čtvrtinu. Problém Evropy není v tom, že má málo generálů a potřebuje vlastní velitelské struktury. Má málo moderních zbraní a munice.

Zdá se, že užší spolupráce zemí na východě EU je minulostí. Považujete projekt Visegrádské skupiny za mrtvý?

V4 bych určitě nepohřbíval. Po odchodu Velké Británie z EU jsme ztratili velmi důležitý rovnovážný prvek. Musíme si uvědomit, že slabší Francouzi a silnější Němci vyrovnaný vztah nikdy nevytvoří. I proto dává spolupráce ve střední Evropě velký smysl. Teď to ukázali Češi a Poláci, když spustili onen budíček a Evropa si nebezpečí Putinova Ruska konečně uvědomila.

Jenže postoj Maďarska k Rusku je opačný než Polska nebo Česka.

Daleko opatrnější postoj Maďarska považuji za přehnaný. Svým maďarským kolegům v Evropském parlamentu jsem řekl, že od jejich země očekávám větší míru solidarity. Na druhé straně spolupráce mezi Českem a Maďarskem právě v obraně funguje, maďarská armáda bude nakupovat letouny z Aera Vodochody.

Maďaři také mohou díky své železniční infrastruktuře sehrát zcela zásadní roli. Mají moderní překladiště z širokorozchodného ukrajinského systému na evropský, jsou alternativní branou pro ukrajinské obilí a další komodity do světa.

Určitě bych nikoho neodepisoval. Když něco zaskřípe, je důležité to řešit a neukazovat záda. Jsme v těžkém konfliktu s Ruskem a musíme v něm uspět.

Fialova vláda společně s německou vládou dohadují podrobnosti přezbrojení české armády tanky Leopard. Jak byste postupoval v modernizaci vojska?

Určitě fandím ministryni obrany Janě Černochové. Je energická a to je přesně to, co potřebujeme. Navíc má v sobě polskou krev, jak uvedla v jednom rozhovoru. Potřebujeme více polské ráznosti a méně české opatrnosti.

Modernizační projekty je opravdu potřeba posunout dopředu, už nás nic neomluví. Nákupy musíme dělat systémem vláda – vláda, protože běžná výběrová řízení byla nikdy nekončícími eskapádami, které žádné výsledky neporodily. Při mezivládních nákupech bych přezbrojování vojska balancoval tak, abychom nebyli upnuti pouze na jednu partnerskou zemi. Pokud bojové a víceúčelové vrtulníky a možná i nadzvukové stíhačky má smysl dělat s Američany, v oblasti pozemní těžké techniky můžeme spolupracovat s Němci. Radary a protivzdušnou obranu pak může dodávat Izrael, s nímž jsme už navázali partnerství v podobě nákupu 3D radarů a raketových kompletů Spyder.

Musíme počítat s tím, že napětí se zvyšuje a poptávka po zbraních a vojenských systémech teď poroste. I tady platí teze o frontě na banány za bolševika: na posledního nezbyde nic.

(Autor: Pavel Otto)

Rozhovor vyšel na serveru E15.cz.