Co s vámi dělá 30. výročí sametové revoluce?

Myslíte sentimentálně? Nic. Já už jsem starší člověk, a i když ke stáří sentiment možná patří, tak tady pro mě ne. Mám radost, že to výročí neorganizuje stát, že to jde pořád zezdola. Je to oslava svobody. Pro mě je na tom důležitá jediná věc, aby nám zůstala možnost volby.

Chystáte se třeba na Václavské náměstí, kde budou novináři Zuzana Tvarůžková s Jindřichem Šídlem moderovat koncert v rámci Festivalu svobody?

Nevím o tom, nikdo mi neřekl. Ráno budeme v Litoměřicích odhalovat naši sochu trikolory, kterou udělala mladá sochařka. V poledne se jako chartisti z řad ODS scházíme v Mánesu. Pak bych měl být na Albertově, kam mě pozvali na nějakou debatu studenti. Přijede Rodger Scruton (britský filozof, politolog a spisovatel, jenž se podílel na činnosti tzv. „podzemní univerzity“ v Československu – pozn. red.), pro kterého děláme na Žofíně večeři, protože disentu pomáhal a teď zápasí se zákeřnou nemocí. Jsem strašně rád, že mu doktoři dovolili se tu ještě objevit. A večer se po třiceti letech sejdeme v Činoheráku. Někdy během toho dám kytičku na Národní třídu. Stále to beru asi jako náš nejdůležitější svátek, protože svoboda je pro mě nejvíc.

Vadí vám, že se oslav nejspíš nezúčastní prezident Miloš Zeman ani premiér Andrej Babiš?

Nevadí, nijak to neprožívám. Myslím, že to je skutečně spíš lidový svátek než svátek papalášů, a myslím, že by tak měl zůstat. Části české veřejnosti, která to hodně prožívá jako důležitý bod zlomu, asi netrpí nějakou láskou k Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi a dávají jim to najevo. Tak si ti dva možná spočítali, že je lepší tam nejít. Já k nim také netrpím láskou, ale je pro mě důležitější, že tam přijdou normální lidi. Prezident a premiér přece tu svobodu mají, důležité ale je, aby měli možnost volby Jarda z Prahy a Pepa z Brna. Ti musí držet prapor bdělosti, aby nám tu svobodu zase nezačali brát. A že se začíná svoboda krájet, o tom není pochyb.

Minulé pondělí dělala společnost Post Bellum alternativní oslavy vzniku republiky. Koncert měl kopírovat Koncert pro všechny slušný lidi z listopadu 1989, ale na rozdíl od tehdejší doby nepozvali Jaromíra Nohavicu. Šéf organizace Mikuláš Kroupa řekl, že kvůli jeho spolupráci se Státní bezpečností a tomu, že už nepatří do slušné společnosti. I proto, že přijal vyznamenání od ruského prezidenta Putina. Co vy na to?

Mikuláše Kroupy si za vše, co dělá, velmi vážím, ale tohle je takové divné kádrování. Takovým paradoxem je, že občas ti největší čeští velikáni měli tyto obrovské slabiny. Myslím, že Nohavica je skvělý zpěvák, bard. A že to, co na něm lidi oslovuje, je i to, že se tak trošku vyzpívává ze svých selhání. Já to tam prostě cítím, když třeba zpívá o jizvě na rtu. Vždyť on to touto formou přiznává. A není sám, kdo třeba selhal tváří v tvář nějaké brutální síle. Já je nechci nějak moralizovat, je to věc, kterou si nesou sami. A já je takhle kádrovat nebudu.

Nedávno jste byl označen odborníkem na ruskou propagandu Jakubem Kalenským téměř za Putinova agenta či pomocníka, protože váš rozhovor pro Respekt přetiskl bez vašeho vědomí server Sputnik. Kdybyste prý „neplácal tyhle nesmysly, Sputnik to zajímat nebude“…

Tady je smotáno několik věcí najednou. Že tady Putin zpravodajsky pracuje, je jasné. Bylo to tak, je a bude. My to nemáme podceňovat a sledovat to. Na druhé straně teď – kdy zase až o tolik nejde – běhá po republice spousta gerojů. Úplně nejvíc mi vadí, že začínáme žít ve světě, kdy se přestává rozlišovat, kdo co říká, ale lidé se orientují podle toho, kdo to říká. Jako kdyby příznivci Sparty brali jen to, co říkají sparťané, a vše od slávistů označovali za lež. To je přece v reálném světě nesmysl. S tím se setkávám nejen já, ale třeba i novinář Matyáš Zrno a další. Jsem přesvědčen, že máme být ukotveni na Západě. Ale pokud se mi na tom Západě něco nelíbí, mám pocit, že něco směřuje špatným směrem, tak o tom přece máme otevřeně mluvit, abychom přispěli k nápravě. A ne jen zavřít oči a čekat, jestli toho nebude chtít někdo zvenku využít. Ať už Rus, Číňan, nebo kdokoli jiný. Naši konkurenti se totiž snaží využívat naší slabosti a chyb, které tu děláme. A je přece nesmysl označovat za agenta Kremlu každého, který poukazuje na chyby, jež děláme my sami. Agent Kremlu je naopak ten, kdo před tím zavírá oči, protože konkurenci nahrává.

Jak koukáte na vypovězení smlouvy s Pekingem vedením Prahy, na což Číňané reagovali sankcemi?

Praha udělala ohromnou chybu, když se za Adriany Krnáčové do standardní dohody o nějaké kulturní spolupráci dala pasáž, kterou se pletla do velké politiky. S tou chybou se to pak už veze. Myslím, že se klidně dalo počkat, až ta smlouva přestane v roce 2021 platit. Praha má dělat, co dělat má, ale vůbec nedělá. Stavět dopravní infrastrukturu, uklízet ulice a ne se motat do vysoké politiky. To je stejné jako se sochou Koněva v Praze 6. Když to někomu vadilo, měl se sundat před třiceti lety. To se dělá v revolucích. Když se to udělá třicet let poté, bude samozřejmě odveta. Schytají to naše pomníky legionářů na Sibiři. Postupoval bych chytřeji a inteligentněji, ale máme tu společenství gerojů po třiceti letech, které chce sbírat u mladých politické body. Všechno má své důsledky.

Důsledky mají i vaše aktuální postoje. Stavíte se za tradiční rodiny, proti adopcím dětí homosexuály, proti cyklistům a cyklostezkám. Takže se od vás odvracejí příslušníci – řekněme – pražské kavárny, kteří vás dříve adorovali a brali za „našeho disidenta Sašu“. Naposledy jste to takto schytal v rozhovoru pro časopis Respekt, který jste zakládal.

Je mi to úplně jedno. Říkám, co si myslím, a za to jsem to občas schytával celý život. To není nic nového pod sluncem. Znám spoustu lidí, i z kavárny, kteří mě za ten rozhovor pochválili. Ale dnes je víc slyšet, když vás někdo mlátí koštětem po hlavě, než když chválí. To přežiju. Před dvěma lety jsem v České televizi řekl jednu větu v rámci debaty o příčinách rozdílů mezi Prahou a zbytkem země. S velkou nadsázkou jsem tam prohlásil, že mám pocit, že Prahu postupně dobyli vegetariáni, cyklisti a homosexuálové, takže přemýšlím, že se odstěhuji na venkov. Protože mám furt rád ženské, maso a rád řídím auto. Byla to nadsázka, tu metaforu snad každý chápe. Akorát ne v Respektu, kde nemají smysl pro humor. Byl to časopis, který vznikal u mě doma, hořel pro svobodu a možnost volby. Jestli třeba jet autem, nebo na kole. Dnes jede čím dál víc na vlně jediného správného pohledu na svět, který je za každou cenu nutné prosazovat a vnucovat ostatním.

Bavme se obecněji. Podobně jako redakce Respektu vidí svět řada lidí. Nemrzí vás, že na vás dnes koukají mezi prsty?

Přece nebudu měnit své názory, protože se někomu nelíbí. Mám spoustu kamarádů mezi gayi, moje děti jezdí na kole, nemám nic proti cyklistům, když se někdo rozhodne nejíst maso, fajn, je to jeho volba. Vadí mi ale, když nám tu někdo začne vnucovat ten jediný správný pohled na věc a začne nám kvůli tomu vnucovat nějaké nároky pro různé menšiny. Ty nároky pak totiž začínají zasahovat do přirozeného běhu světa, který nesmíme ztratit. Stejně jako nesmíme přijít o svobodu, o možnost se rozhodnout.

Nemáte obavy, že s takovými názory brzy narazíte i v ODS? Vždyť mluvíte skoro jako Václav Klaus mladší…

Ne, za názory v ODS nevylučujeme.

Klaus vyloučen byl.

Ne za názory, to jsme přece zdůrazňovali. Myslím, že to bylo kvůli netýmovosti.

Nicméně v podstatě říkáte stejné věci jako on.

No, tak domnívám se, že jsou to názory pravicové a konzervativní. ODS přece vždy byla liberálněkonzervativní strana nebo konzervativněliberální. Jasně, doba se mění. Před třiceti lety nebylo moc co konzervovat, naopak bylo třeba otevřít více prostor svobody. Dneska ho musíme chránit před progresivisty, kteří ho zase chtějí zavřít. A ve jménu jediného správného pohledu na svět nám možnost volby znemožnit. Zase přicházejí s tím, co můžeme jíst, co máme říkat, s kým se můžeme setkávat. Orientují se ne podle toho, co kdo říká, ale kdo to vyslovuje. Někteří lidé – či celé země – jsou prý toxičtí. Zkrátka je co konzervovat. To, co jsme tu v 90. letech vydobyli, ten prostor svobody. Musíme ho začít pořádně bránit, stejně jako instituce, které jsou pro přežití našeho rodu naprosto nezbytné.

ODS je dnes také spíše „progresivistická“. Opravdu se nebojíte, že narazíte?

Zatím nenarážím. Říkám, co jsem říkal ve volební kampani, a vyskákal jsem ze dna kandidátky až skoro nahoru. Předpokládám tedy, že co říkám, není v rozporu s významnou částí lidí, kteří volí ODS. Dokonce si myslím, že by se ODS neměla nechat unášet nějakou populární progresivistickou vlnou a píárovou politikou ve stylu: hlavně se nikoho nedotknout. Protože to je cesta, jak voliče spíš začít ztrácet.

Změnila se ODS za sedm let, co jste byl mimo vysokou politiku?

Hele, ODS vstala z popela. Myslím, že jí Petr Fiala vrátil důstojnost a dal hodně věcí do pořádku. Za to mu patří veliká úcta. Správnost nynější cesty se ukáže u dalších voleb do Sněmovny. Jsme demokratická strana, mandát vzniká zezdola. Není to one-man show člověka, který si to nakoupil a rozhoduje čistě ze své vůle. Nesmíme rezignovat na to, aby politické strany tvořily základ demokratického života. Vím, že to teď máme těžké. Dnes je svět sociálních sítí, tweetů, všechno se řeší rychle. Kdo nezareaguje hned, jako by nebyl. Musí se útočit, protože obranný mód je málo efektivní. Tento svět přeje silným osobnostem, herec je víc než režisér, boxer je víc než filozof. Tak to holt bohužel v dnešním politickém střetu je. Strany se tomu musí nějak přizpůsobit. Ale nesmějí rezignovat na své výsadní postavení, protože jinak je konec demokracie. To je cesta k fašismu a to já nechci.

Petr Fiala chce dát proti Andreji Babišovi dohromady širší koalici „demokratických stran“, jak tomu říká. Zároveň prohlašuje, že chce být příštím premiérem. Je to správná cesta a je to reálné?

Tak my jsme dvě volební období v opozici a vidina třetího pro tu stranu logicky není lákavá. Myslím, že spolupráce s některými stranami, třeba lidovci, má smysl. Jsou dnes konzervativní stranou, takže proti tomu jako konzervativní člověk nic nemám. Ale není to jednoduché.

Má Petr Fiala šanci stát se premiérem?

No, takovou ambici mít samozřejmě musí.

Co vy? Brzy bude mít ODS kongres, nechtěl byste se vrátit třeba do pozice místopředsedy?

Uvidím. Jsem ve výkonné radě ODS, mám nějaké nominace na post místopředsedy od některých oblastních sdružení, aniž jsem si o to říkal. Ale moc se do toho nehrnu, protože to není úplně jednoduché kombinovat s prací v Evropském parlamentu. Čili zatím nevím.

(Autor. Petr Kolář)