Byl jste jednoznačně pro samostatný postup ODS. Kdo a jak vás přesvědčil?

Argumentoval jsem tím, že tyto volby jsou specifické celonárodní kandidátkou, hrají v nich velkou roli preferenční hlasy. Jednotlivé strany koalice Spolu se také liší v evropských politikách, jako europoslanci jsme v jiných frakcích. Politika je ale týmový sport, to není jako v byznysu. Na výkonné radě ODS nakonec převážil názor, že máme jít společně s KDU-ČSL a TOP 09.

Opírá se dohoda o širší programový základ a rovněž o pojistky proti vykroužkování některých kandidátů?

Shodli jsme se na programovém desateru, které stvrdili svými podpisy nejen šéfové všech tří uskupení, ale i volební lídři za jednotlivé strany. Program odráží principy a zásady evropské politiky, které ODS i já osobně dlouhodobě zastáváme. S přihlédnutím k tomuto faktu jsem s trojkoaličním projektem souhlasil. Jsem připraven postavit se do jeho čela a jít s tímto desaterem do voleb.

Jak jste si rozdělili místa na kandidátce?

Vedle programového desatera se podařilo dojednat i klíč k sestavení společné kandidátky. ODS tam má první dvě místa, včetně pozice superlídra.

A další místa?

Nechci mluvit za ostatní strany, ani v ODS ještě neskončily primárky. Máme dohodnutý klíč, jména budou doplněna. Střídá se to paritně podle stran. Zároveň je ošetřeno, aby někdo nezískal příliš velkou výhodu třeba v podobě velké koncentrace preferenčních hlasů. Určitě nechceme superskokany na zadních místech.

Naléhali na vás předseda ODS Petr Fiala a první místopředseda strany Zbyněk Stanjura, kteří společnou kandidátku prosazovali?

Není tajemstvím, že naši náčelníci se k tomuto postupu dlouhodobě klonili. Vím, že ODS v rámci SPOLU vládne a to poslední, co bych si přál, je destabilizace. Vláda se snaží dělat rozumnou politiku ve velmi složité situaci a má moji plnou podporu. Navíc jsem opakovaně zdůraznil, že projekt Spolu má velký smysl ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025.

Co se týče programového desatera, znamená to, že jste našli společnou řeč s lidovci a TOP 09 v otázkách, jako je přijetí eura nebo Zelená dohoda pro Evropu?

Na euru shodu nemáme, není to ani ve vládním programu. Tuto otázku nelze lámat přes koleno z jednoduchého důvodu. Je to čistě rozhodnutí české politické reprezentace. Evropského parlamentu, kam kandidujeme, se to vůbec netýká. Pokud jde o ostatní priority a pilíře v desateru, jsme pro razantní postoj k bezpečnosti, k omezování imigrace a tvrdému boji při ochraně vnějších hranic Evropské unie, včetně pašeráků a infiltrace radikálních islamistů do Evropy. Musíme se daleko účinněji bránit. Jako Spolu se shodujeme, že evropská imigrační a azylová politika selhává a je žalostně slabá. Lekcí je útok Hamásu na Izrael a demonstrace, které teď vidíme v evropských metropolích. Musí to být pro Evropu budíček k akci.

O Green Dealu máte také jasno?

Budeme žádat, aby dopady Green Dealu nevedly ke zchudnutí našich obyvatel a aby všechna opatření byla činěna s rozumem. Jako europoslanec to dokazuji zápasem s původní normou Euro 7, s níž přišla Evropská komise, a kde už nepochybuji o tom, že uspějeme. Na tuto práci chceme jako Spolu navázat, stejně jako hodláme kompletně zrovnoprávnit jádro vůči bezemisním zdrojům energie.

Také se hlásíme k vizi evropské politiky budoucnosti, nechceme žádný evropský superstrát, který by se stal pozvánkou pro odstředivé síly v EU. Jako SPOLU se hlásíme i k tomu, že rušit právo veta v daňové problematice nebo obranné a zahraniční politice není v žádném případě v zájmu Česka. Tyto otázky musejí zůstat plně v kompetenci jednotlivých států EU. Tohle všechno v desateru je, což je pro mě mimořádně důležité. Kdybychom se shodli jen na minimálních společných jmenovatelích, šermovali bychom v kampani nudnými a prázdnými frázemi bez krve, masa a emocí. Voliče bychom nepřesvědčili.

Budete se vůči EU jen vymezovat?

To určitě nebudeme. Tou největší výhodou EU je volný pohyb lidí, zboží, služeb, kapitálu, informací. Tyto svobody a výhody, které máme, jsou pro Česko mimořádně důležité, protože jsme proexportní ekonomika. V opačném případě bychom zchudli. Musíme být vystaveni konkurenci, tlaku soutěže, protože to je cesta a hlavní motor k inovacím, digitalizaci a tak dále. V uzavřeném domácím chlívečku zakrníme. Na druhé straně ale musíme dělat politiku, která bude v občanech posilovat pocit bezpečí.

Shodli jste se v desateru na boji s evropskou byrokracií?

S tou musíme neustále válčit a také se snahami všem nařizovat, jak mají žít, co mají jíst. V desateru říkáme, že oblasti, kde se jednotlivé státy liší kulturně či ve svých tradicích, jsou velkým evropským bohatstvím. Tuto jednotu v různosti rozhodně nechceme unifikovat i proto, že by to vedlo k odstředivým tendencím. Odchod Velké Británie je varováním. EU se nesmí začít živelným způsobem rozpadat, musíme ji udržet pohromadě. Nelze ale šít všechna saka pro všechny. Například já se do saka francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nevejdu.

V europarlamentu jsou politici ODS v jiné frakci než čeští lidovci a TOP 09. Když budete jako konzervativec, euroskeptik a reformista na mítinku třeba s Luďkem Niedermayerem, nebude to mezi vámi jiskřit?

Na druhém místě kandidátky bude žena. V čele tedy nebude nějaké pohřební bratrstvo tří pánů, budeme pestřejší. O přesné podobě kampaně ale teprve budeme diskutovat. Dohodli jsme se, že předsedkyní volebního štábu bude europoslankyně ODS Veronika Vrecionová. Kampaň musí maximalizovat výhody Spolu a naopak minimalizovat naše slabá místa. Kandidovat budou osobnosti, které mají s evropskou politikou zkušenosti a mají na evropském hřišti vliv.

Nepřihraje společná kandidátka euroskeptiků a europozitivistů voliče opozičnímu hnutí ANO a také ostatním vládním formacím, tedy STAN a Pirátům?

Na sociálních sítích se o tom diskutuje, vnímám to. Chápu, že společná kandidátka může v někom budit rozpaky. Ale jeden z hlavních argumentů, který na výkonné radě ODS zazníval, byl, že v této sestavě můžeme vyhrát. Opírá se to o interní výzkumy veřejného mínění. Respektuji to a hozenou rukavici přijímám. Udělám všechno pro to, abychom vyhráli. Do června příštího roku máme dostatek času na to, abychom přesvědčili voliče ODS, že tato expedice má smysl a může být uspěšná.

Nepřejdete jako europoslanci za ODS do frakce Evropské lidové strany?

To v žádném případě neuděláme. A myslím, že by to ani nebylo výhodné. I projekce evropských agentur říkají, že naše frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) může velmi posílit. Zdá se, že Poláci si udrží pozice. Navíc budou ve frakci daleko početněji zastoupeni Italové, protože strana současné italské premiérky Giorgie Meloniové byla při minulých evropských volbách v roce 2019 teprve v počátcích své dráhy. Odhaduji, že italských europoslanců bychom mohli mít v ECR přes dvacet.

Co by to přineslo českému zastoupení v europarlamentu?

České zastoupení tam může hrát roli docela důležitého jazýčku na vahách a posílit tím náš vliv. Vedle toho bude silnější ECR intenzivněji spolupracovat s evropskými lidovci, abychom většinu v europarlamentu překlopili více ke středu a doprava, tedy k mnohem racionálnější a uměřenější politice, než jakou dosud razili zelení a socialisté, kteří oslabují. Jakýmsi předskokanem tohoto cíle je mnou sestavená koalice proti normě Euro 7. Vznikla i díky ministrovi dopravy Martinu Kupkovi, který odvedl obrovskou práci v Evropské radě. To je vzorový příklad, jak bychom chtěli na evropské půdě do budoucna postupovat.

Byl jste šéfem české diplomacie i ministrem obrany. Má současná situace na Blízkém Východě řešení?

I v pohádkových dobách devadesátých let, kdy ve světě dominovala kooperace mezi státy a podařila se řada věcí, se konflikt mezi Izraelem a Palestinci nevyřešil. Izrael měl přitom dobrou vůli se dohodnout, pamatuji si na to jako tehdejší velvyslanec ve Spojených státech. Izraelská vláda nabízela vznik Palestinského státu s tím, že hlavním městem by byl Jeruzalém s výjimkou Starého Města. Kdyby tuto čtvrť, která je sídlem třech hlavních světových náboženství a putují tam lidé ze všech kontinentů, kontrolovali Palestinci, už by se se tam žádný cizinec nedostal. Ale i tuto velkorysou nabídku, tehdejší palestinský předák Jásir Arafat odmítl.

Je skepse na místě?

Myslím, že za nynější situace nemáme začínat od nějakého vzdáleného konce. Viděli jsme střet barbarů a teroristů z Hamásu s civilizací, musíme proto podpořit a pevně stát na straně civilizace, tedy Izraele. Nesmíme to začít kontextualizovat, vysvětlovat, omlouvat a hledat pro to zdůvodnění. Podřezávání dětí, znásilňování žen a unášení seniorů neznámo kam, nelze v žádném případě tolerovat a natož obhajovat. Český hlas je důležitý i proto, že některé západoevropské země se dostávají do defenzivy. Jsou pod velkým tlakem tamních muslimských komunit, vidíme to v Bruselu, v Paříži i jinde. Buďme rádi, že to doma nemáme a dělejme všechno proto, aby to tak zůstalo. Ve výsledku to ohrožuje demokracii a svobodu v Evropě. Zároveň to přispívá k chaosu na Blízkém Východě.

Nepřinese rozsáhlá pozemní operace v izraelské armády v Pásmu Gazy ještě více napětí?

Není na Praze a ani na Evropě, aby dávaly hraběcí rady. Bezpečnostně nedokážeme Izraeli příliš pomoci. To je role USA jako hlavního spojence židovského státu, dialog mezi nimi probíhá. Nikdo si nepřeje, aby stávající konflikt eskaloval do obrovského rozměru. Američané podnikají určitá ochranná a obranná opatření, aby tomu zabránili. Vysílají odstrašující signály především Íránu, potažmo Hizballáhu.

Dlouhá léta usilujete o posílení transatlantické vazby v NATO. Je rozhodnutí české vlády nakoupit americké nadzvukové letouny F-35 především politické, když v minulosti za vlády Mirka Topolánka zkrachoval záměr na umístění radarové základy Spojených států v Česku?

Nákup F-35 má moji plnou podporu a nevím, kdy jindy než teď, o něm mělo být rozhodnuto. Jsou tři hlavní faktory, které to ovlivnily, a to vojenský, politický a ekonomický. Nemá cenu pořizovat stroje, které by byly záplatou na omezenou dobu. Armáda jasně řekla, že F-35 zvládnout plnit úkoly po mnoho desítek let dopředu.

Že řešení spočívá v americkém letounu je podle mého hlubokého přesvědčení cesta, jak udržet USA zainteresované při ochraně Evropy v rámci NATO. Neděláme nic neobvyklého. Země typu Dánska, Belgie, Finska nebo Nizozemska, s nimiž se můžeme srovnávat, postupují stejně. Poslední hledisko je finanční. Když se česká vláda s podporou opozice konečně přihlásila k tomu, že začneme vydávat minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP pro soudržnost NATO, máme možnost si naplánovat vojenské investice dlouho dopředu. Pak je možné rozložit v čase a zvládnout i tak obrovský nákup, jakým jsou F-35.

Jako šéf rezortu obrany jste ale z důvodu ekonomické krize musel šetřit. Kdo zaručí, že se podobná situace nebude opakovat a armáda znovu nepřijde o peníze?

Západ byl zmítán ve velké krizi, šetřilo se, kde se dalo. Přesto se mi podařilo propad rozpočtu ministerstva obrany alespoň zastavit. V té době byla úplně jiná mezinárodní situace, Rusko ještě neanektovalo Krym. Po jeho brutálním útoku na Ukrajinu jsme se ocitli v blízkosti imperiální mocnosti, která neváhá porušovat hranice a mezinárodní závazky. Odstrašení agresora, aby nepokračoval dále do Evropy, už nemůžeme brát jako země NATO na lehkou váhu. To není český výmysl. Už před lety vydávali Poláci na obranu dvě procenta svého HDP, nyní už jsou na čtyřech procentech. Podobně postupují skandinávské a pobaltské státy, Bulharsko, Rumunsko i západoevropské země. Zvlášť při naší geopolitické pozici v centru Evropy nemůžeme být černým pasažérem, to by pro NATO bylo smrtící.

(Autor: Otto Pavel)

Rozhovor vyšel na E15.cz.