Tady je výsledek:

1) JÁDRO. Je to pro nás jednoznačně VÝHRA. Vzpomínám si, jak jsem před dvěma lety v EP marně žádal jako stínový zpravodaj, aby se jádro stalo součástí taxonomie. Odměnou mně byl zlý pohled zelených ideologů – co si to vůbec dovoluju? Jádro bylo tehdy „zakázané“ slovo. Teď jsme úplně jinde. Díky spolupráci s Francií a zeměmi středovýchodní Evropy, díky založení jaderné platformy v EP a taky díky energetické krizi, která mnoho lidí konečně probudila. Jasně, že na detailech se ještě bude pracovat. Ale je to vítězství „francouzské“ skupiny, v níž jsme v posledních měsících jako Češi sehráli zásadní roli. Včetně usnesení obou komor parlamentu, které v prosinci deklarovalo, že bez jádra můžeme v Česku na klimatické závazky zapomenout.

2) PLYN. Tady to bude ještě složité. Zkrátka Němci za plyn nebojovali tak jako Francouzi za jádro. Projevil se vliv Zelených v nové německé koalici. Plyn bude do taxonomie zařazen za velmi svazujících podmínek. Nové plynové zdroje bude možné stavět jen na přechodnou dobu a tehdy, bude-li do zemního plynu přimícháván tzv. zelený plyn (bioplyn, vodík). Teplárny, které budou odstavovat uhlí ve prospěch plynu, to nebudou mít jednoduché. EK teď musí taxonomii schválit. Má to udělat v lednu. Zablokovat by to mohla jen kvalifikovaná většina v Radě, nebo většina v EP. Obojí je nepravděpodobné. Ale stejně nepravděpodobné je i nějaké zásadní „vylepšení“ návrhu EK. Co to pro nás znamená?

1) Dlouhodobě klíčové je pro nás jádro. Taxonomie umožňuje žádat o stavební povolení zatím jen do roku 2045. Jsem přesvědčen, že to musíme využít a rychle se pustit nejen do Dukovan, ale i do Temelína a, jakmile to bude možné, i do menších reaktorů. Strategicky se orientovat na spolupráci s Francií i v dalších oblastech – palivo, znovuzpracování a ukládání odpadu. Budeme muset jednat odvážně a rychle. Taxonomie povede k renesanci jádra. Budou stavět i další – Holanďani, Švédové, Poláci, atd. Kdo zaváhá, ocitne se na konci fronty a prohraje. Výrobních kapacit je omezené množství.

2) Zaměřit se výhledově i na vodík. Tady jsou Němci dost daleko – budou ho vyrábět jako „zelený“ z přebytků z větrných elektráren. U nás k tomu nejsou vhodné povětrnostní podmínky, ale výhledově můžeme čistý vodík vyrábět z energie z jaderných elektráren, jak to plánují i Francouzi. Očekávaný rozvoj decentralizované fotovoltaiky a bioplynek z odpadu u nás může uvolnit část base load kapacity ještě dřív, než budou v provozu nové jaderné bloky. Tím dostaneme do hry i zemní plyn jako přechodový zdroj.

3) V neposlední řadě se nemusíme za každou cenu účastnit závodů, kdo dřív odpojí poslední uhelné elektrárny. Závazek omezit emise CO2 do roku 2030 o 55% platí pro celou EU, nikoli pro každý členský stát. Doba uhelná končí, to je jasné, ale cenou za to nesmí být energetická sebevražda.

Suma sumárum – energetická transformace se dá zvládnout. Jen to chce odvahu a vůli rychle konat.