Celý rozhovor s Alexandrem Vondrou můžete zhlédnout v archivu ČT24.
 

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Po jednání 7 velkých ekonomik světa zní jedním hlasem zásadní vzkaz. Budoucnost Sýrie by měla vznikat bez jejího prezidenta Bašára Asada. Kdo a jak ale přitlačí na Rusko, aby na podobný scénář přistoupilo? Do Moskvy přiletěl americký ministr zahraničí, setkat se má se svým ruským protějškem. Co je větší neznámá? Nepředvídatelné kroky Donalda Trumpa, nebo neústupnost ruské strany? I o tom bude dnešní Interview. Přišel bývalý ministr obrany a taky bývalý ministr zahraničních věcí Alexandr Vondra. Díky za to a dobrý podvečer.

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Hezký dobrý podvečer.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Sedm velkých ekonomik G7 dalo dnes najevo, že budoucnost Sýrie nepočítá s Asadem v jejím čele. Je důležité, že o tom posledním útoku alespoň zástupci těchto zemí nepochybují? Co říkáte tomu relativizování, se kterým se teď setkáváme?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Já si myslím, že za tím požadavkem G7, že Asad musí jít, že se kombinují dvě věci a zas bych tomu až takový důraz jako nepřikládal. Protože jedna věc je konstantní, stabilní, řekl bych zejména Britové a Francouzi prostě léta žádají odchod Asada a ty tu pozici nezmění, protože Asad je vlastně představitel toho minoritního šíitského proudu Alavitů v Sýrii, kdežto Britové a Francouzi spíš vlastně měli tendenci nějakým způsobem pracovat s těmi moderátními sunnity. Jiná věc jsou Američané. Já si myslím, že tam vstoupilo teď do hry samozřejmě to použití těch chemických zbraní a to, co jako i normální lidi si říkali, že tohle už je přeci jenom moc, jako chemické zbraně nasazovat proti i malým dětem. Takže jako pohár trpělivosti přetekl. Teď je otázka, jestli na nějakou dobu nebo na dlouho. A tam si myslím, že i v případě Američanů ještě asi prostor pro nějaké taktizování, ale teď logicky žádají ten odchod také, protože pohár přetekl.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Já jsem se na to ptala záměrně ve vztahu právě k použití těch chemických zbraní. Jaká autorita podle vás jiná než orgány OSN, Organizace pro zákaz chemických zbraní, mohou světu říci, kdo za útokem stojí? Ptám se na to proto, že když se toto stalo v roce 2013 a ten závěr jakýsi unikl loni v létě, tak možná ani ten tlak těch mezinárodních společenství nakonec stejně nebyl takový. A teď se zase doslýcháme z různých stran: kdo ví, jestli to skutečně byl režim Bašára Asada.

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Já si myslím, že neexistuje jakoby taková autoritativní organizace, tak aby všichni byli přesvědčeni. To prostě tam si do toho všichni budou promítat nebo různé strany si do toho budou promítat své různé zájmy, ale já také vlastně nevím, já nemám žádnou detektivní kancelář. Samozřejmě je důležité, aby Rada bezpečnosti nebo OSN prostě dalo nějaký verdikt. Ale nemá, myslím, cenu tady pátrat moc po racionalitě. Jasně, lidé si kladou otázku, proč by to Asad dělal, čím by si vlastně pomohl. Ale faktem je, že basisté, což jaksi takoví, to jsou ti potomci toho arabského socialismu a militarismu, tak ti mají opakovanou historii použití chemických zbraní proti vlastnímu obyvatelstvu. Dělal to Saddám vůči Kurdům, to je prokázaná záležitost z osmdesátých let minulého století. Udělal to Asad před, kolik to je 3, 4 roky. Takže myslím, že to jako odpovídá zhruba tomu, co tito lidé občas činí. Oni, kdybychom si kladli tu otázku, to tady spoustu lidí mate, kdo je jako horší, jestli Asad nebo Islámský stát? No tak samozřejmě ti muslimští, ti islamisté, ti radikálové jsou ještě horší než Asad. A Asad není v tomhle tom fanatik. Je to ale mocensko-politický cynik, který neváhá prostě zasáhnout ty vlastní lidi takhle brutálním způsobem a myslím si, že to jen tak projít prostě nemůže.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Z té schůzky G7 je patrný tlak na Rusko, i když možná ze začátku poměrně diplomatický. Reakce Vladimira Putina na dnešní tiskové konferenci v Moskvě následující: „Z různých zdrojů máme informace, že podobné provokace, jinak nazvat nemohu, se připravují i v dalších oblastech Sýrie včetně jižních předměstí Damašku, kde se chystají rozšířit takovouto látku a obvinit představitele syrské vlády.“ Jak moc složité za těchto okolností a těchto kontur bude podle vás přesvědčit Rusko, aby přehodnotilo vztah k Bašáru Asadovi?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Určitě to bude nesmírně složité, protože Rusko svým způsobem se také po právu může dneska ptát: My jsme kdysi vytáhli před těmi 4 nebo kolika lety to bylo, horké kaštany z ohně za prezidenta Obamu, který tady stanovil nějakou červenou čáru v písku o použití chemických zbraní. A když pak byly použity, tak on vlastně nechtěl splnit to, co vlastně veřejně se zavázal, že zasáhne. A tím vlastně vytvořil prostor k tomu, aby do hry vstoupili Rusové. Rusové se tam vojensky angažovaly, Rusové tam léta letoucí mají své vojenské základny, Sýrie je prostě jejich spojenec a toho spojence zosobňuje Asadova dynastie. Nejenom Bašár, ale i ten předchozí prezident Háfiz. A Rusko samozřejmě poté, co tolik do toho investovalo, tak rozhodně nebude chtít odejít s prázdnou. To bych řekl, že z hlediska nějakých zájmů je celkem i logický postoj. A teď samozřejmě půjde o to, kam ta jednání povedou a co bude za co. Nebude to prostě určitě, ten ruský souhlas nebude zadarmo.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
K jednacímu stolu zasedli také zástupci Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Jemenu, Jordánska a Turecka. Pak je tady ale ještě Írán, který nikdo nechce moc dráždit. Za jak dlouhý konec provazu tahá právě Írán?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
To, co já dlouhodobě tvrdím, že vlastně na Blízkém východě se odehrává obdoba toho, co kdysi tady zažívala Evropa ve formě, my tomu říkáme třicetiletá válka, v angličtině se tomu říká The great war of religion. Prostě ten základní spor je tam mezi sunnou a šíou. Šíu vlastně politicky reprezentuje Írán, sunnu, tam probíhá soupeření vlastně mezi Tureckem a Saúdskou Arábií, kdo je ta hlavní mocnost. A v tomhle tom trojúhelníku vlastně se odehrává jakýsi spor a ta Sýrie se vlastně říká, že je to jakási proxy válka, vlastně zástupná válka, že nejde tak jenom o Sýrii a o Bašára Asada, ale že vlastně jde o zájmy těchhle těch klíčových regionálních mocností. A co z toho pro nás vyplývá. My na jednu stranu jakoby si intuitivně říkáme ten Asad je furt lepší, než kdyby tam přišli k moci islámští radikálové a je to pravda. Z druhé strany…

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Takže třeba chápete, promiňte, i tu výhradu, že i v amerických médiích se objevila kritika na stranu Donalda Trumpa, když bude…

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Ne, ne, ne.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Ano, ale já to dokončím, aby diváci věděli, o čem hovořím. Útočíte na Asada a tím dáváte prostor a větší moc právě islamistům.

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Ne, to si nemyslím. Já jsem říkal to ale a už jsem to nedopověděl. Po tom všem, co Asad udělal, to nejde jenom o chemické zbraně, oni tam hází třeba barely s benzinem na normální civilisty, na děti. Tak jediná vlastně cena, aby se on udržel u moci, že bude muset Sýrii etnicky dál nebo religiózně vyčistit tak, aby vlastně měl většinu. To znamená, další vlny sunnitů na pochodu s vysokou pravděpodobností do Evropy, hodně z nich zradikalizovaných. Čili to je ta druhá stránka ta odvrácená strana měsíce. A to bych nespojoval s tím jako…To, co vlastně zaznívalo z tábora republikánů, z té určité části, to jsou spíš takoví ti libertariáni, kteří vlastně odmítají vojenský zásah téměř ve všech případech a tady oni neměli pocit, že je to nutné. Ale myslím si, že to není nějaká zásadní debata. To nebylo nic jiného než výchovný pohlavek, který zasadil Donald Trump Bašáru Asadovi, těch několik raket, které tam o víkendu poslal na to vojenské letiště. Já jsem konzervativní, tak nemyslím si, že děti se mají mlátit, ale občas ten výchovný pohlavek neškodí. Tak to byla asi podobná věc.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Ještě udělám poslední odbočku k chemickým zbraním. Co vlastně jakožto bývalý ministr obrany říkáte na to, že se chemické zbraně přes veškeré zákazy a mezinárodní dohody stávají a jsou součástí válek? Nejde jenom o Sýrii, loni tomu tak bylo v Súdánu, že právě byla súdánská vláda obviňována z toho, že použila chemické zbraně proti civilistům.

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Je to samozřejmě strašné. Ta otázka je správná, co ji kladete. A prostě civilizovaný svět se dohodnul mezinárodně, že tyhle ty zbraně prostě vyčlení, už je prostě nebudou používat, zlikvidují se a teď některé režimy tohle to vlastně odmítají. A mimochodem nejde jenom o chemické zbraně. Koneckonců co myslím v tom kontextu jaksi toho výchovného pohlavku jako ještě je ta otázka té Severní Koreje, kde je šílenec u moci. Jako skutečný šílenec. Bašár Asad je prostě jenom mocensko-politický cynik a brutální diktátor, ale není šílenec. Kdežto ten severokorejský vůdce šílenec je. Má jadernou zbraň, vyvíjí nosiče tak, aby to mohl vystřelovat raketami. A myslím si, že v kontextu toho výchovného pohlavku v Sýrii, pokud jde o Donalda Trumpa, byl i nějaký vzkaz do Severní Koreje. Mimochodem ne náhodou vlastně ten malý zásah vojenský se konal vlastně v době, kdy pobýval čínský prezident ve Spojených státech a měl na Floridě jednání s Donaldem Trumpem. A možná nikoli náhodou, myslím, včera vlastně k překvapení mnohých Čína odmítla nakoupit tradiční severokorejské uhlí. Vrátily se lodě. Čili myslím si, že tady Trump chtěl vyslat i nějaký signál Číně, že možná vlastně uspěl.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A je z toho patrné, že ta varování ze strany právě americké administrativy mají brát okolní státy vážně?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Nejhorší bylo to za Baracka Obamy, to byly všechno samé krásné řeči, ale pak skutek utek. Jeden velký americký prezident Theodor Roosevelt říkal: „Mluv tiše, ale v ruce drž pořádnou hůl.“ A to si myslím, že jako stojí za to si jako pamatovat. Ne že by úplně Donald Trump jaksi svým naturelem tomuhle odpovídal, on jako mluví hodně a někdy také zbytečně moc. Ale to byla spíš ta volební kampaň. Ale tady v systému mezinárodních vztahů musím říct, že zatím mě nějakým způsobem nezklamal. On prostě najednou ukázal: hele prostě pozor, se mnou není žádná legrace. A myslím si, že tohle je jaksi důležité u velmoci, která má nějakou zodpovědnost. A pro nás je to mimochodem ještě dobrá zpráva. To znamená, kdyby získali vlastně navrch ti izolacionalističtí republikáni, no tak pak bychom začali právem pochybovat, jestli platí americký závazek v rámci NATO, takhle…

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
To si myslíte, že je směr, který tedy, dejme tomu, nezvítězí. To byly ty odhady o americkém izolacionalismu právě vůči okolnímu světu a konfliktům.

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Myslím si, že ano, že máte pravdu, že koneckonců ono to dneska už ani nejde v tom globálně propojeném světě. Ale samozřejmě jsou lidé, kteří jaksi se holedbají tím, že se dá uzavřít prostě do nějaké ulity a o svět jako takový se dál nezajímat. Ale myslím si, že v tomto Donald Trump i Kongres se nevydají tou cestou té úplné izolace a pro nás je to nepochybně dobře.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Mluvčí Bílého domu v noci na dnešek uvedl, že pohled na lidi otrávené plynem a bombardované chemickými zbraněmi nás ujistil, že v případě podobné akce necháváme otevřenou možnost dalšího zásahu. Je to jasný vzkaz, že Spojené státy jsou ochotné a schopné v podobném případě zaútočit znovu?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Já nevím, zase všechno bych bral tak trošku s rezervou. Koneckonců ta rétorika někdy nemá jenom ten výchovný nebo i ta aktivita nemá jenom tu funkci toho výchovného pohlavku ve vztahu třeba k Sýrii, ale zase má samozřejmě i ten význam pro tu domácí veřejnost ve Spojených státech. A já si myslím, že tady Donald Trump, který prostě je populista a já to teď neznámkuju ten populismus, prostě je to člověk, který má nějaký demokratický mandát a ví, že potřebuje si prostě udržovat tu veřejnou podporu, zejména po té prohře třeba se zdravotnickou reformou. To byl tvrdý náraz. Tak myslím si, že on správně rozpoznal, že tady to použití chemických zbraní, prostě ty děti zasažené tím, že to je něco, co jako přeci jenom tou veřejností hýbe. A myslím si, že to byl asi i další motiv, proč vlastně promluvil, jak promluvil a udělal, co udělal.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
I přesto, že například právě americká veřejnost byla v otázce toho, zdali se mají Spojené státy účastnit větší měrou v mezinárodních konfliktech si myslíte, že to může změnit pohled na Donalda Trumpa?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Myslím si, že americká veřejnost nebyla nakloněna se zapojovat do nějakých zejména dlouhodobých dobrodružství na Blízkém východě. To určitě ne. Ale z druhé strany myslím si, že jako i třeba ta ženská část populace, když vlastně vidí ty děti znetvořené bojovým chemickým plynem, že prostě v tu chvíli ti lidé začnou přemýšlet a celkem bych řekl správně i jinak.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
I komentátor poměrně kritický a moderátor televizní stanice CNN Fareed Zakaria pochválil a tak to i řekl, že děkuje prezidentu Trumpovi právě za tento krok. Na druhou stranu říkal, že by bylo dobré vědět, zdali bude čitelné, podle jakých priorit si budou Spojené státy vybírat. Zmínil například humanitární krizi celosvětovou, zmínil také protiemigrační opatření, která podle něj nedávají smysl, pakliže se Spojené státy nebudou úspěšně podílet na uklidnění těch konfliktů. Je to oprávněná výtka?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Je to výtka učiněná z pozice Fareeda Zakaria, který je vlastně takový ten liberálně uvažující člověk jako spíš doleva. Myslím si, že tady nepochodí u Donalda Trumpa, že v tomhle Donald Trump je asi cyničtější, je větší, tíhne k takovému tomu většímu realismu a vůbec politice jako byznysu. Prostě něco za něco. A to on se určitě nebude angažovat v nějakých takových jakoby zlepšování světa, kde to jenom jde. Myslím si, že si bude velmi vybírat, tak jak to bude důležité z hlediska amerických zájmů. A myslím si, že určitě prostě tady Fareed Zakaria prostě se nedočká toho, co on by asi rád.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Vy už jste to zmínil. Evidentně zaskočené Rusko z těch vyjádření obou stran je patrné, že jsou obě strany zklamané. Je vůbec možné ty vzájemné bariéry a nedůvěru mezi Ruskem a Spojenými státy odblokovat?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Ale já si myslím, že asi určitě ano. Do určité míry. Jako myslím si, že to není zralé na nějaké přátelství. Ale myslím si, že až si Rusové trošku zvyknou vlastně, oni na jednu stranu nejdřív bylo velké očekávání od Donalda Trumpa, oni mu prostě fandili otevřeně v té volební kampani, teď narazili a zjistili jako tak, že to takhle vlastně není, že to nebude o nějakém kamarádství. Tak přichází jako ta odvrácená strana té reakce, jsou zklamáni, zděšeni. Ale myslím si, že nakonec převáží nějaká střízlivost politická. Jak já jsem říkal, Američané musí s Rusy mluvit. A já si myslím, že si to ti Trumpovi lidé velmi dobře uvědomují. Pro nás je důležité, aby taková jednání nebyla na náš úkor a myslím si, že v tomhle smyslu…

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A to by se mohlo stát za jakých předpokladů?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
To by se samozřejmě mohlo stát za předpokladu, kdy by Rusové pokračovali v takovém tom tlaku směrem na západ, otevřeli vlastně ten ukrajinský problém, ale jako problém by byl skutečně, kdyby se to týkalo třeba baltských států, Polska. To už máme za humny. A tam jde o tu soudržnost Severoatlantické aliance. Ale dneska, myslím, po tom, co jsme jaksi viděli, slyšeli a se naplňuje to, co já jsem si vždycky myslel, že není problém Trump jako takový, a tam mám furt ještě velký otazníky, je ta evropská reakce. Trump správně po právu žádá, že Evropa nedává na NATO dost, týká se to mimochodem i České republiky, ale hlavně se to týká Německa, Itálie, Španělska. To jsou velké země, které vydělávají velmi málo. A tam já se obávám, že zaprvé veřejnost třeba v Německu není připravena na ta 2 %, která Angela Merkelová slibovala, ale SPD to třeba už problematizovala. A pak také je otázka, do jaké míry vlastně dneska ti evropští vůdci jsou… Prostě oni jak se snaží páchat to dobro, ale zároveň vlastně jako už nerozumějí tomu, co je mocenská politika, tak já mám trošku obavy, že skoro bych řekl větší. Já myslím, že Rusové a Američani někde prostě jsou to velmoci se zodpovědností jadernou. Myslím, najdou nějakou aspoň trochu společnou řeč. Ale jsem zvědav na Evropu. Tam jsem trošku skeptický, že prostě to myšlení vlastně trumpovské, že je prostě na hony vzdálené tomu dnešnímu průměrnému Evropanovi, který žije ve velkých iluzích.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Ještě k té etapě rusko-americké. Přiletěl do Moskvy právě americký ministr zahraničí Tillerson. Do jaké situace přijíždí třeba i za předpokladu, že se setká se svým ruským protějškem? Ale Vladimir Putin dal jasně najevo zatím, že se s ním vidět nechce, přestože s jeho předchůdcem Johnem Kerrym se stýkal. Co tím chce dát najevo? Co tím říká?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Já si myslím, vůbec bych z toho vůbec nic nevyvozoval. Já myslím, že co je důležité, že tam Rex Tillerson letí, že tu cestu nezrušil. Všimněme si, třeba Boris Johnson, britský ministr zahraničních věcí, což bych řekl není žádný slaboch, to je celkem chlap, který umí říct otevřeně názor, tak on vlastně tu cestu zrušil do Moskvy. To bylo před pár 3 dny nebo kdy. Zatímco americký ministr, přestože vlastně jakoby ty vztahy jsou dneska hodně vyhrocené, tak tam jede, protože jako je asi o čem jednat. A to, jestli se teď setká, nebo nesetká s Putinem, je, myslím, úplně jedno, protože přeci ta jednání začínají. Tak až budou vrcholit nebo až se k něčemu budou blížit, tak se určitě s ním Putin setká.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem na řadu by mohlo přijít i další bolavé a citlivé téma, a to je ovlivňování voleb. Jak bolavé místo to je, třeba i pro samotného Donalda Trumpa?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Já si myslím, že pro něj vůbec ne. Jako že tohle byl pláč Hillary Clintonové…

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Myslíte si, že to má za sebou i ve vztahu k tomu, co zažil například se svým poradcem pro národní bezpečnost, kterého nakonec musel vyměnit právě kvůli kontaktům s ruským velvyslancem, že to je zapomenuto?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Prostě Kongres ukázal prostě nějakou sílu a udělal trošku pořádek, což je, myslím, v pořádku. Nicméně, jako myslím si, že tohle to Trump určitě řešit nebude, že se tomu tak trochu spíš směje. Přeci my realisté víme, že proti nám ty velmoci, prostě že ty velmoci proti sobě pracují a že občas používají prostředky jako zpravodajské služby. Dneska se hodně komunikuje na internetu, no tak k tomuhle prostě dochází. Malá země nebo menší jako my musíme být prostě extrémně na pozoru. Ale velmoc přeci je velmocí pro to, aby ji taková věc jako nerozkolísala nebo nerozbrečela. Takže to, co předváděli tady demokraté, bylo, myslím, přesně v té filozofii, kterou vlastně oni aplikovali a výsledkem bylo ten postupný úpadek té americké autority ve světě. Kdežto Trump tímhle tím se prostě podle mého soudu jako nebude zabývat.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Když hovoříte o tom, které země by se měly mít na pozoru, máte na mysli právě i Českou republiku? A teď buďme konkrétní, co se týče možných spojení právě s ruskou stranou, která by mohla mít zájem na tom ovlivňovat veřejné mínění třeba i před volbami?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Vůbec nepochybuju o tom, že tu ruské tajné služby jsou aktivní, byly vždycky. A Rusové jsou vždycky tradičně spíš aktivnější jaksi politicky. Číňané třeba ti jsou velmi silní v takové té vědeckotechnické nebo ekonomické rozvědce, tak já nemám o tom žádné pochybnosti. Prostě je třeba s tím počítat, je třeba nepodceňovat kybernetickou bezpečnost, to je velké téma. Ale zase není to ani pro nás jako tu menší zemi není důvod prostě plakat nebo brečet nebo někde žalovat a stěžovat. Prostě je to naše povinnost ochránit demokracii a to kybernetické prostředí, tam se dneska ta demokracie hodně odehrává. To vlastně, myslím si, vůbec to velké poučení z americké volební kampaně je jako, jak Trump vlastně pracoval s Twitterem a s těmi sociálními sítěmi. To byla veliká inovace a kdo, myslím se z toho nepoučí, nemá šanci vyhrát.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Když jste byl v tomto pořadu vloni, ještě před hlasováním a referendem o brexitu, tak jste řekl: „Pokud by to skončilo tak, jak já si nepřeji, tím brexitem, tak si myslím, že je to postupně rozpad a konec Evropské unie.“ Pořád zůstáváte tak pesimistický?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Já si myslím, že pro ten evropský projekt odchod Británie je velmi špatná zpráva. My tím odchodem Británie vlastně ztratíme základního balancéra Německa. To byla po staletí úloha Británie nějakým způsobem balancovat, to Německo, které je jak Benjamin Disraeli slavný britský premiér v devatenáctém století, říkal: „To Německo je příliš velké na to, aby fungovalo v nějaké přirozené rovnováze sil a příliš malé na to, aby mohlo jako dominovat. To jako ti ostatní nevemou.“ A Francie tohle prostě nezvládne. To já jsem nedávno přednášel někde ornitologům a tam vlastně jsem pustil takový ten galský kohout, to je německý orel, tak to je na první pohled jako vidět, že ten kohout nemá šanci proti tomu orlovi. A tady nejde jenom…

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A vy si myslíte, že ten orel má takovéto ambice, dejme tomu, stát se lídrem a nechce jaksi být omezován?

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Ne, teď ne, teď bych řekl dokonce Němci jsou prostě po ty 3 generaci vychováni, aby jakoby žádné ambice neměli. Ale myslím si, že se to jakoby bude měnit samozřejmě, protože na jedné straně bude Německo vystaveno jaksi očekávání ostatních zemí, aby jako přebíralo zodpovědnost, zejména když Britové odejdou, tak zas nastane otázka jako, jestli mají mít skutečně pořádnou armádu, jestli také nemají mít jako jaderné zbraně, když je mají jako Britové, Francouzi a Američané, Rusové. Čili se samozřejmě bude měnit jako ta atmosféra toho diskursu v Německu, a to je právě to, co jako si já kladu velkou otázku, k čemu to povede, protože Němci na to jsou zoufale nepřipraveni, jako bych řekl národ.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A co si myslíte, že bude zásadní v tomhle vývoji pro náš region? Jak zůstat součástí a nebýt pozadu, když se neustále mluví o tom, že se spíše Unie jaksi rozkračuje a blíží k nějakému vícerychlostnímu…

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Mně ten vícerychlostní model nevadí, protože to vlastně je možná asi jediný způsob, jak tu evropskou spolupráci uchovat v nějakém životaschopném módu, s tím, že my jsme otevřená ekonomika, my prostě potřebujeme ten otevřený trh. Čili my nemáme zájem na tom, aby se rozbil jednotný trh. To já bych považoval za tragédii pro nás. Pak ale je nutné prostě mít ten model, tak aby to nebylo jako svěrací kazajka pro všechny, ale každý se v tom našel. Takže prostě někdo v Schengenu je, někdo není, někdo v eurozóně je, někdo není. To už máme dneska a myslím si, že bych dál s tímhle tím pracoval. To je jedna věc. A druhá věc, prostě tady ve střední Evropě Poláci, Maďaři, Slováci jsme ukázali během té migrační krize.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Říká Alexandr Vondra, který přišel do dnešního Interview. Děkuju za to a na shledanou.

Alexandr VONDRA, bývalý ministr zahraničí a obrany a bývalý velvyslanec v USA /ODS/:
Na shledanou.