Celý rozhovor s Alexandrem Vondrou můžete zhlédnout na INFO.cz.

Nevyváženost. To je podle Alexandra Vondry jeden z hlavních problémů evropské Zelené dohody. Zatímco oznámené změny v udržitelném zemědělství nebo cirkulární ekonomice se implementují velmi pozvolna, dekarbonizace postupuje velmi rychle. „Zemědělci nebo sedláci se totiž ozvou hned – navezou hromady hnoje do Amsterdamu nebo Paříže a toho se politici bojí. V oblasti energetiky nebo automobilového průmyslu ale velké koncerny potřebují mít nějakou ekonomickou vizi do budoucna. A nyní už vědí, že jim politici svázali ruce, takže ani nekladou příliš odpor. Budou mít regulované prostředí, omezí jim to konkurenci, dostanou na to peníze… Jenže na konci je zákazník, který to celé nakonec zaplatí. A až se to začne dotýkat peněženek lidí, lidé se mohou vzbouřit podobně, jako když Macron zvyšoval daně na benzín a Žluté vesty vyšly do ulic,“ vysvětluje Alexandr Vondra, poslanec Evropského parlamentu, kde je členem výboru pro životní prostředí.

Je Zelená dohoda realistickou odpovědí na současné výzvy? Podle Vondry nikoliv, považuje ji za nevyváženou a odmítající racionální řešení – například využití geneticky modifikovaných potravin nebo jádra. „Nikde se tam bohužel nepodařilo prosadit jádro jako čistý zdroj, což se chystáme změnit a ukázat, že jádro může být levnější řešení, než všechny slunečníky a větrníky dohromady. To je podle mě jeden z příkladů, kdy se více než realisticky postupuje na základě nějakých ideologií,“ dodává Vondra.