Česko jako černá díra. Ode dneška jsme v počtu zemřelých na covid nejhorší na světě. 1 909 mrtvých na milión obyvatel. Překonali jsme dlouho nejhorší Belgii (1 899). Třetí je Slovinsko (1 854). Každý den u nás přibývá relativně nejvíc mrtvých, takže se v čele budeme „vyhřívat“ dlouho. Nejspíš až do konce. Smutná záležitost. Preambule a desatero, proč k tomu došlo. A pak něco na závěr.

Preambule: Virus je nový, lidstvo s ním nemělo zkušenost. Nebyl lék ani vakcína. V tom byla situace pro všechny stejná. Ale lépe se s ní vyrovnávají společnosti organizované (typicky Tchaj-wan, Jižní Korea, v Evropě Německo), nebo společnosti odolné (typicky Izrael). Byrokratické, švejkující a alibistické Česko je pravým opakem.

1. Babišův mikro-management. Chtěl stát řídit jako firmu, ale dovedl ho k bankrotu. Řízení vyžaduje delegaci pravomocí. Jeden nic nezmůže. Pod tlakem jen vrší chybu za chybou.
2. Přehnaný lockdown loni na jaře. Hrůza probudila v lidech dobrou vůli (šití roušek, solidarita, inovace zezdola). Ale fakticky nás virus obešel. Totální uzávěra jen vyčerpala živnostníkům úspory i soudržnost a pozitivní energii ve společnosti.
3. Letní karneval. Tehdy se zoufale promarnila příležitost připravit se na podzimní vlnu. Na digitální trasování, masivní testování a analýzu potřebných dat.
4. Nefungující instituce, slabá digitalizace státní správy. Pravěké hygienické stanice. Byrokratická ekonomická pomoc. Školy dlouho zavřené. Ministerstvo zdravotnictví v rozkladu. V éře, kdy lítáte na letenky v mobilu, vám Hamáčkovi policisté dnes řeknou, že vás pustí do práce jen, doložíte-li potvrzení NA PAPÍŘE. Přitom zavřeli i papírnictví. „Chytrá karanténa“ jako řemen…
5. Nulová důvěra. Chaotická, nekoncepční, nepřipravená vládní opatření jsou od podzimu terčem smíchu. Nikdo už nevěří ničemu a nikomu.
6. Populismus. Katastrofy populistům nepřejí. Nejde o to slinit prst a „číst“ nálady lidu, ale odvážně rozhodovat. „Prchalové“ nás z díry nedostanou. Ukazuje se to všude ve světě.
7. Vůdcům chybí empatie. Oslovit národ v těžké hodině, jak to uměl Churchill. Zeman, schovaný v díře, se ním ohání, ale svým cynismem je jeho antipodem.
8. Zvrtaná vakcinace. V létě jsme ji svěřili EU, ta selhala. Důraz na procesy a jistoty, byrokracie a politikaření způsobily zpoždění. Británie a USA, které krizi v začátku podcenily, mají díky ochotě riskovat náskok. Otevřou se dřív, ponesou menší nálady a ztráty.
9. Český alibismus. Naše ochota riskovat je ještě nižší. Úřady jako SUKL se schovávají ze EU (EMA) a neochotně schvalují nové léky. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ze stejného ranku jsou i návrhy na zavření továren. Místo aby vláda zajistila testy, které je udrží v provozu.
10. Vytěsnění smrti. Sekularizovaná společnost ji chápe jako konec existence. Jsme k ní lhostejní. Ti zemřelí jsou jakoby „oni“, ne „my“. Smrt přitom není jen statistika, ale skutečná událost. Vysoký počet úmrtí nás pak nedokáže vybudit k solidární a účinné akci.

Co s tím? Přiznám se, že po přečtení předcházejícího textu i mě jímá určitá bezmoc. Ale ne beznaděj. Občanská neposlušnost teď není řešení, ale jen cesta do pekla. Občanská pasivita je k ničemu. Nepřináší-li vláda řešení, musíme ho hledat sami. Mnoho lidí i soukromých firem to dávno dělá. Hlavně díky nim dnes fungujeme. I když se finanční zdroje spoustě lidí nebezpečně ztenčily a nemůžeme ani oslavit narozeniny, pevně věřím, že se v tom navzájem nenecháme, budeme se vlastními silami podporovat a nenecháme se zdecimovat vládní metodou „pokus – omyl". Vydržme! Vydržíme! Ale budeme si pamatovat…

Facebook Alexandra Vondry.