Celý rozhovor s Alexandrem Vondrou si můžete poslechnout na ČRo Plus.

Prezidentův návrh vyvázat se z Green Dealu ale není podle Alexandra Vondry na místě. „Protože Česká republika se k němu přihlásila a podmínky se v zásadě příliš nezměnily. S výjimkou toho, že tady máme energetickou krizi s dramatickým dopadem na cenotvorbu,“ popisuje.

Upozorňuje ale, že v Bruselu se vede klíčový zápas týkající se schvalování takzvané taxonomie udržitelných nebo zelených financí, která má napomoci k plnění evropských klimatických cílů.

„To znamená soubor jakýchsi opatření, podle kterých budou či nebudou banky a pojišťovny úvěrovat a pojišťovat veškeré ekonomické aktivity. V zápase, který možná bude rozhodnut už zítra nebo začátkem ledna, se vede diskuze o to, jestli se jaderná energie zařadí mezi bezemisní zdroje.“

„A pokud to Evropská komise neschválí, máme tady usnesení obou komor parlamentu, které v zásadě praví, že závazky, ke kterým jsme se přihlásili, nebudeme schopni do roku 2050 splnit. Pak je samozřejmě namístě se ptát, jestli se z těch závazku nevyvázat, když je v našich geografických a klimatických podmínkách nejsme schopni plnit. Ale počkejme si nejprve, jak dopadne toto jednání,“ konstatuje europoslanec za ODS.

Alexandr Vondra říká, že nejde v žádném případě o technickou věc. „Za prvé je to v zásadě povinnost a všechny velké finanční ústavy to respektují. A za druhé je samozřejmě klíčovou otázkou, kolik bude třeba výstavba jaderných bloků stát. A když vám to zatíží obrovskými úvěry, nebo vám to vůbec nebudou úvěrovat, nebudou vám to pojišťovat, tak je to přece úplně o něčem jiném. To není technikálie,“ zdůrazňuje.

Vondra upozorňuje, že Německo z ideologických důvodů bude v příštím roce vypínat jaderné elektrárny, což vytváří obrovský tlak nejen na ceny plynu, ale také na delší využívání uhelných elektráren v Německu a tím pádem tlak na růst cen emisních povolenek.

„Dopady pak vidíme v drakonickém nárůstu nákladů na bydlení, topení, svícení a potažmo i na potravu a dopravu. Je to obrovský problém zejména ve státech, které jsou strukturou svého průmyslu a hospodářství dlouhodobě postavené na uhlíku více než jiné. Týká se to Česka, Polska a koneckonců i Německa, které je ale na rozdíl od nás bohaté a lidé mají v peněženkách větší polštář,“ srovnává a pokračuje: „Myslím si, že až se budou projednávat jednotlivá opatření, která z Green Dealu vyplývají, musíme si vybojovat daleko větší dýchací prostor, řekněme na deset patnáct příštích let. Je úplný nesmysl, abychom třeba drakonickými opatřeními usilovali o to, že snížíme emise oxidu uhličitého do roku 2030 o 55 procent. To prostě není možné,“ soudí.