Celý rozhovor s Alexandrem Vondrou čtěte na Seznam Zprávy.

Čeští poslanci vzkázali evropským kolegům: Naše dotace, naše záležitost. Vměšují se podle vás europoslanci zbytečně do českých záležitostí?

Nevměšují. Tady má pravdu David Sassoli, nikoliv Andrej Babiš. O mně je známo, že nevidím rád, když se Evropská unie plete do toho, co je výsostná kompetence členských států. Já jsem z těchto důvodů odmítl podpořit rezoluci, která se zabývala justiční reformou v Polsku, protože jsem přesvědčen, že toto není v kompetenci Evropské unie. Ale případ konfliktu zájmů českého premiéra je zcela odlišný, protože se jedná o nakládání s penězi evropských daňových poplatníků, zejména těch, kdo do rozpočtu více vkládají, než přijímají. A v tomto případě je zcela legitimní a v souladu s kompetencemi, že se evropské instituce, včetně Evropského parlamentu, zajímají o to, jak je s těmi penězi nakládáno. Tady nelze evropskému parlamentu podle mého soudu nic vyčítat.

Podle unijních smluv Evropský parlament kontroluje nakládání s evropskými penězi, jak napsal v dopise Andreji Babišovi i předseda europoslanců David Sassoli. Takže je usnesení české vlády o vměšování tak trochu ostuda?

Je to samozřejmě ostuda. Ale bohužel nejenom ostuda. Každý takovýhle akt má své politické implikace. Nejenom ty mravní nebo imageové. Sedm let se o tom konfliktu premiéra všichni baví. Sedm let s ním premiér nic nedělal. A teď to přichází ve velmi nevhodnou dobu, protože bude projednáván rozpočet, 750 miliard navíc.

Máte za to, že si česká vláda dopis europoslancům měla odpustit a raději k té rezoluci prostě mlčet?

Někdy je zlato spíš mlčet než křičet. Ten křik ničemu nepomohl.

Ministr průmyslu Karel Havlíček (za ANO) ale v České televizi o rezoluci prohlásil: „Při vší úctě, co je komu do toho, to je záležitost lokální země, to je záležitost lokálních soudů.“ V tomhle tedy nemá pravdu?

Tady nikdo nevstupuje do kompetence lokálních soudů. Naopak v té rezoluci se hned někde na začátku praví, že Evropská unie má důvěru, trust se tam píše, v české orgány, které mají v kompetenci spravedlnost.

A neměl tedy Evropský parlament počkat, až Evropská komise dokončí své šetření kolem pana Babiše? Platí přece presumpce neviny.

Ta rezoluce není žádný právní akt. Je to jenom politické stanovisko, které bylo vydáno po sedmiletých diskusích. Evropská komise sama říkala, že poslední audit je konečný. A česká vláda teď hraje o čas tím, že k němu vyrábí své stanovisko.

Podle vlády ale rezoluce předjímá výsledky unijních auditních řízení. Tak to nevnímáte?

Ne, já to takhle nevnímám.

Vy jste rezoluci podpořil. Když nemá právní účinek, co pro Česko znamená? Co tedy chce říct?

Tři čtvrtiny evropských poslanců pro rezoluci hlasovaly a to je velká síla. Je to vyjádření politického názoru, že premiér je ve střetu zájmů a musí to řešit. Pokud to řešit nebude, tak jeho pozice na evropském hřišti bude významně oslabena. Nesmíme se divit, jde o nakládání s evropskými penězi. To nejsou jenom naše peníze, to jsou peníze i těch ostatních. Nedivme se, že se zajímají, jakým způsobem s nimi Česká republika nakládá.

Europoslanci ostatních států hlasovali pro tu rezoluci i z toho důvodu, že tím chtějí chránit své peníze?

Naprosto. To je ten hlavní důvod, proč byla rezoluce přijímána. Myslím, že není náhoda, že to bylo právě v předvečer definitivního vyjednávání o rozpočtu na příštích sedm let. Evropské instituce tím chtěly dát jasně najevo, že konflikt zájmů prostě nehodlají dlouhodobě tolerovat. Druhá věc je, že určitě nepomohla urážlivá slova, která premiér adresoval na Moniku Hohlmeierovou, jež vedla kontrolní misi Evropského parlamentu do České republiky. Urážet předsedkyni kontrolního výboru velmi nevybíravými slovy není minimálně takticky vhodné. Tady si můžeme klást otázku, proč Evropský parlament nakonec nečekal a reagoval rychle.

Myslíte, že rezoluci pan premiér Babiš těmi urážkami uspíšil?

Určitě ji neodsunul dál. Spíš ji uspíšil. Když někdo použije kladivo tam, kde by se mělo pracovat s pilníčkem na nehty, musí počítat s tím, že dostane zpátky palicí přes hlavu.

Začala vyjednávání o příštím rozpočtu Unie a o rozdělení 750 miliard eur v budoucím fondu obnovy. Myslíte, že Česko může tahle rezoluce skutečně poškodit tak, že bude finančně bito?

To teprve uvidíme. Faktem ale je, že ten návrh tak, jak ho komise představila, je pro Česko z mnoha důvodů velmi nevýhodný. A je v našem životním zájmu ho změnit. My se tady ocitáme třeba v porovnání se Slovenskem, které bylo koronakrizí postiženo ještě daleko méně než my, do pozice čistého plátce. Máme v tom skóre 750 miliard vydat asi o šest set milionů eur více, než přijmeme (16 miliard korun, tedy 1 600 korun na každého obyvatele Česka, pozn. red.). Zatímco Slováci jsou čistí příjemci ve výši téměř 10 miliard eur. Tak já si kladu otázku, co je za tím. Na mě to působí pomalu jako schválnost.

Takže už biti jsme?

Premiér je v konfliktu zájmů, odmítá to reflektovat. Všichni vědí, že je slovenského původu, tak mu přichystali takové překvapení. Každopádně se ale musí změnit parametry. Jinak je to pro nás extrémně nevýhodné.

A je v silách Andreje Babiše v současné situaci parametry koronavirového fondu změnit?

Určitě ano. Protože onen rozpočet, ke kterému je přivázáno i rozhodování o půjčce a rozdělení těch 750 miliard eur, probíhá jednomyslně. Čili premiér samozřejmě může uplatnit i veto. Ale v momentě, kdy je v oslabené pozici, kdy je mu vyčítáno, jak s těmi penězi nakládal doteď, tak to samozřejmě významně omezuje jeho vyjednávací potenciál. A schopnost hledat si pro tuto expedici a vyjednávání spojence.

Kdo by mohl být jeho spojencem pro české cíle?

Logicky v mnoha ohledech jsou to třeba státy šetřivé čtyřky, Holandsko, Švédsko, Finsko a Dánsko. Všechny tyto země mají s předloženým návrhem také svůj problém, ale zároveň každé euro třikrát obrátí v ruce, než se ho rozhodnou utratit. Jsou to země, které jsou největšími přispěvateli do evropského rozpočtu. A přestože to nejsou žádné velmoci, tak jsou v mnoha ohledech logickým spojencem České republiky. My patříme také k těm fiskálně zodpovědným zemím.

A nebudou teď dávat od pana Babiše kvůli možnému střetu zájmů trošku ruce pryč?

Přesně to samozřejmě může nastat. A na to upozorňuji.

Jak by se pan premiér měl zachovat, aby Česko poškodil co nejméně?

Musí hrát velmi tvrdě. Ale když jste sám, tak se vždycky hraje daleko obtížněji, než když máte pro takovou tvrdou hru spojence.

Andrej Babiš má podle rezoluce tři možnosti: prodat Agrofert, přestat pobírat dotace, nebo odejít z politiky. Co si vybere, když bude muset?

Můj osobní dojem je, že se bude snažit hrát to takhle neurčitě až do poslední chvíle. Bude hrát o čas, aby se mu podařilo protáhnout to až do voleb. Pak učiní nějaké rozhodnutí a bude se snažit udělat ze sebe mučedníka.

(Autor: Markéta Bidrmanová)