Co návštěva Volodymyra Zelenského pro Českou republiku znamená?

Česko pomáhá Ukrajině vydatně, byli jsme s Poláky a Balty první, kteří zatroubili v Evropě, když válka začala, že Ukrajině musíme pomoci. Že je to jednoznačně v našem zájmu. Je určitě správně, že to ukrajinský prezident touto návštěvou ocenil. To je ten bilaterální rozměr. A pak je tu druhý rozměr, a to je načasování návštěvy těsně před summitem NATO příští týden ve Vilniusu, kde se určitě bude o bezpečnostních garancích pro Ukrajinu mluvit. Ukrajina logicky pro tuto debatu potřebuje spojence.

Dáváte tedy Zelenského misi do souvislosti s nadcházejícím summitem NATO ve Vilniusu?

Ano. Nenavštívil jen Českou republiku, byl i v Bulharsku a po Praze letěl do Turecka, už i předtím navštěvoval všechny velké evropské země. Tedy nepochybně to s tím také souvisí.

Co Ukrajina od summitu očekává a co je reálné, že dostane?

Ukrajina samozřejmě žádá maximum. Maximální možné bezpečnostní garance. To naprosto chápu, protože budoucnost země ve vakuu je nemyslitelná. Žádný „cordon sanitaire“ už mezi NATO a Ruskem fakticky není. Švédsko, Finsko vstupují do NATO, naopak Bělorusko posílilo vztahy s Ruskem i rozmístěním některých odstrašujících prostředků, čili „pásmo nikoho“ neexistuje. A pokud bychom toto nereflektovali, samozřejmě je to pozvánka k tomu, aby vakuum vyplňovalo Rusko. Tedy jak říkám, Ukrajina žádá maximum – a teď jde o to, na čem se budou spojenci v rámci NATO ochotni dohodnout. Čeho je možné dosáhnout teď a o co se bude hrát v další fázi, až válka skončí. Myslím si, že plnohodnotné členství v NATO přichází v úvahu, až válka skončí. Ale zároveň musíme dát Ukrajině jednak perspektivu, že se tak stane, že nad jejím členstvím neváháme, a za druhé posílit konkrétní pomoc. Fakticky Ukrajině vojensky pomáháme, jde o to v tom vytrvat.

Jak konkrétně může Česko summit ve Vilniusu ovlivnit?

Slyšet a vidět jsme díky tomu, že jsme od začátku s pomocí neváhali. Vyzvali jsme k ní před více než rokem. Cesta českého premiéra společně s Polákem a Slovincem byla vůbec prvním konkrétním vyjádřením solidarity, kterou Ukrajina dostala ještě v době, kdy třeba Němci, Francouzi a dokonce i Američani váhali. Nepochybně to zvýšilo prestiž a renomé Česka. I to, že jsme přijali obrovské množství uprchlíků, nebo že jsme Ukrajině dodávali a dál dodáváme zbraňové systémy. Konkrétní příslib dostal ukrajinský prezident od vlády i nyní a to je naprosto v pořádku. Skutečně je Rusy třeba zastavit, jinak budou pokračovat a to určitě není v našem zájmu.

Včera bylo podepsáno rámcové memorandum o spolupráci v obranném průmyslu. Česko a Ukrajina podle něj spolupráci zbrojařských firem z obou zemí úzce koordinují. V čem je to přínosné?

Jak státy, tak vojenský průmysl na situaci, že se na hranicích Evropy válčí, nebyly připraveny, s tím nikdo nepočítal. Chybí munice, je třeba nastartovat výrobu a je třeba mobilizovat firmy, stroje. EU se k tomu po dlouhém váhání postavila čelem a nedávno schválila finančnicí prostředky na takovouto výrobu. A bylo by hříchem, kdybychom toho jako Češi nevyužili, protože máme jednu z nejvyspělejších zbrojních výrob v Evropě. Je příležitost kapacity posílit. Poptávka je, tak tomu musí odpovídat i nabídka.

Je Zelenského návštěva i vzkazem dovnitř Ukrajiny?

Je to pro ně vzkaz, že nejsou sami. Jsme s nimi solidární a na jedné lodi. A to je správné, protože oni bojují i za nás. Pokud Rusy nezastavíme, tak sama Moskva mnohokrát zdůraznila, že by šla dál a že jejím snem je obnova říše z dob Sovětského svazu. Samozřejmě ne v komunistickém plášti, ale v ruském imperiálním kabátě. Čím dál udržíme Rusko od našich hranic, tím lépe. To je konstanta i reálné politiky.

Často se skloňuje i to, že Zelenskyj v Praze přenocoval. Je v tom nějaké symbolika?

Den předtím byl v Bulharsku a někde se prostě vyspat musel. Asi je to v Praze lepší než v Sofii. Z mnoha hledisek. Navíc Praha má bohaté zkušenosti s organizací různých summitů a dalších vrcholných schůzek. Čili my to umíme, včetně toho, že umíme poskytnout i bezpečná standardní ubytování.

Česko patří mezi největší podporovatele Ukrajiny, její prezident k nám přijel až jako do patnácté země. Nemohl přijet dřív?

Nemá cenu to takto počítat. Logicky nemůže stále cestovat, má hlavní povinnosti doma. Je podle mě přirozené, a my to děláme také, že oslovujeme nejdřív větší mocnosti a potom vyrážíme do středně velkých zemí. Tedy myslím si, že se nemáme za co stydět, a je nesmysl počítat, jestli jsme zemí desátou nebo patnáctou, kterou navštívil. Podle mě je nesmírně důležité, že my jsme na Ukrajině byli jako první. To se nezapomíná. Bylo to v době, kdy to bylo po všech stránkách riskantní, vyžadovalo to odvahu a jsem rád, že ji Češi v tomto klíčovém momentu projevili.

V některých zemích už je patrná určitá únava z války na Ukrajině. Nehrozí, že velká vojenská podpora Ukrajiny ze strany Západu prostě jednou skončí nebo se výrazně omezí? Chce Zelenskyj svými cestami pozvednout proukrajinské nálady v Evropě?

Samozřejmě že ano. Únava z Ukrajiny se průběžně opakuje. Nikdo si nepřeje, aby se válčilo nepřiměřeně dlouho, protože to odčerpává energii, zdroje, kapitál. To všichni víme, a proto je tu mimořádný zájem, aby ukrajinská protiofenziva byla letos úspěšná a podařilo se jim osvobodit maximum území, které jim Rusko ukradlo. Samozřejmě se tu tedy hraje o čas. Jak to v politice bývá, je třeba mobilizovat pozitivní energii tak, aby vydržela, než budou cíle naplněny.

Hraje se i o informace? Ukrajinský lídr mimochodem v Praze varoval před nebezpečím ruské propagandy v Česku.

Na východě probíhá válka a ta se vede nejenom zbraněmi, ale i informacemi, různými klamnými operacemi, propagandou a podobně. To není nic nového, dělo se tak u každého válečného konfliktu. V dnešní době, kdy velká část komunikace probíhá na sociálních sítích, které zdaleka nejsou tak filtrované, jako byla klasická média, se to samozřejmě využívá. Naprosto chápu, když druhá strana upozorňuje, že tady toto riziko existuje. Nejdůležitější je vést kontraofenzivu nejen na válečném poli, ale i na informačním. Útok je vždy účinnější než obrana. Tuto válku musíme překonat přesvědčivou informační ofenzivou.

(Autor: Iveta Křížová)