Z médií

Americké turné tlačí na Berlín

12. srpna 2020, Lidové noviny / rozhovor v médiích

Europoslanec a bývalý ministr zahraničí i obrany Alexandr Vondra (ODS) v rozhovoru pro LN popisuje strategické cíle nynější návštěvy šéfa americké diplomacie Mikea Pompea v Evropě. Podle něj nejde jen o vzkaz pro navštívené země.

Proč podle vás ministr zahraničí Mike Pompeo zahájil cestu po Evropě v Česku, které je podstatně menším spojencem USA než jiné země NATO?

Za prvé je to odložená návštěva z května v souvislosti s výročím konce druhé světové války. Proto jel do Plzně. Působí to sice trošku anachronicky uprostřed prázdnin, v srpnu, ale původně se počítalo s jeho návštěvou oslav, které bývají v Plzni počátkem května. Pro obě strany má význam připomenout si, že pokračující transatlantická vazba zahrnuje velký bezpečnostní význam. Za další, a to je podle mne klíčové, se mezi riziky objevují tři nové země. Čína, Rusko a Německo. O Rusku se píše více, ale myslím, že kontext Číny je mnohem významnější. Země, které Pompeo navštíví, navíc mají jednu společnou věc: pokud vím, Slovinsko, Rakousko, Polsko ani Česko ještě nevydaly autoritativní rozhodnutí, jestli nepustí Huawei do sítí páté generace (5G).

Zmínil jste ještě Německo. Jaké riziko představuje?

Jde o jedinou z velkých evropských zemí, která autoritativně neřekla, jak to bude mít s firmou Huawei.

Cestu po čtyřech zemích chápete od USA jako tlak na Berlín, aby se rozhodl v otázce budování sítí 5G obejít bez Huaweie?

V první řadě je to tlak na nás, abychom se rozhodli správně, a přeneseně i na Německo. Nedávno Británie a před ní Francie i Itálie, která má s Čínou exkluzivní vztahy v rámci iniciativy nové hedvábné stezky, vydaly autoritativní rozhodnutí nespolupracovat s Huaweií. Přestože je kancléřka Angela Merkelová pod velkým tlakem Spolkového sněmu udělat to také, zatím nerozhodla.

Že Pompeo nenavštíví Berlín, tedy znamená, že je to trest za „nerozhodnutí“ ohledně 5G?

Nechci interpretovat signály, které vydává Washington do Berlína. Nepochybně ale vztahy mezi Německem a USA procházejí nelehkým obdobím. Řekl bych, že podíl na tom nesou obě strany. Německá vláda nevynechá šanci, aby si nekopla do Donalda Trumpa. Stejně tak Donald Trump využije každou příležitost, aby se otřel o kancléřku Merkelovou. Koneckonců rozhodnutí o snížení přítomnosti amerických vojáků v Německu je přímým důsledkem americké kritiky malé ochoty Německa zvýšit výdaje na obranu. Část vojáků v Evropě zůstane. Mimochodem, americká přítomnost v Evropě bude určitě tématem jednání v Polsku a jinde.

I u nás? Premiér Andrej Babiš uvedl, že Česko zájem o americké vojáky nemá…

Určitě i u nás. Je naším zájmem, aby USA v Evropě zůstaly. Asi ale v Česku není společenský konsenzus jako v Polsku, aby se přítomnost promítla i do vojenského kontingentu USA u nás. Já bych to přitom uvítal, protože za naši bezpečnost nebude ručit nic více, než kdyby tu byli američtí vojáci. Posiluje to mnohonásobně zájem USA na bezpečnosti dané země. V Polsku se o tom mluvit bude určitě. Vůbec nevylučuji, že ve Varšavě oznámí shodu nad americkou přítomností v Polsku. A to včetně počtu vojáků. I to se odehrává na pozadí americko-německých vztahů.

Pompea dnes čeká oběd s premiérem, cesta na Hrad a projev v Senátu. To je standardní výčet míst pro vystoupení šéfa americké diplomacie?

Je přirozené, že se americký ministr zahraničí setká s premiérem. Vždy v minulosti, když k nám přilétal, se viděl s předsedou vlády. Namátkou si pamatuji na první takovou návštěvu po revoluci, v roce 1990, kdy k nám přiletěl James Baker. Byl přijímán tehdejším premiérem i prezidentem Havlem na Hradě. Stejně se to opakovalo při dalších příležitostech, ať už přijížděl Warren Christopher, Madeleine Albrightová, či Condoleezza Riceová. Vždy se u toho objevila sólo schůzka s prezidentem i premiérem. To není nic nestandardního. Kdybyste se podíval na Pompeův program v Polsku, což je podstatně větší země než Česko, tak i tam, myslím, bude mít schůzku s premiérem Mateuszem Morawieckim.

Na setkání s premiérem bude asi řeč i o dostavbě jaderné elektrárny Dukovany. Dalším tématem mohou být sítě 5G nebo vzájemný obchod. Možná zazní i něco k obraně. Co myslíte, že se bude přetřásat?

Schůzka bude sestávat z toho, co chce jedna i druhá strana. Mezi tím se musí najít průnik. Očekával bych, že Američané budou požadovat, abychom v bezpečnostně citlivých oblastech, a to sítě 5G jsou, s Čínou nespolupracovali. Pod čarou pak vnímám ještě jednu, méně bezpečnostně naléhavou věc, a sice blokaci koncových zařízení. Google a Android mají zakázáno poskytovat firmě Huawei své aplikace. Této příležitosti využil u nás Seznam (navázal s Huaweií strategické partnerství – pozn. red.). Je otázka, jestli to nezazní někde na okraji jednání. Z druhé strany jsou v oblasti obrany minimálně dvě věci, které musí česká strana zmínit. Za prvé otázka nákupu amerických helikoptér Viper a Venom od firmy Bell. To bylo předmětem jednání i během poslední návštěvy premiéra Babiše s Donaldem Trumpem ve Washingtonu.

Mezitím česká strana přijala rozhodnutí. Nejsem si ale jist, že se naplnilo naše očekávání, že tu Bell otevře servisní centrum (společnost má v Česku servis pro civilní klientelu, ale ne vojenskou – pozn. red.). Zpravidla to tak bývá, že v zemi, která kupuje, firma otevře servisní centrum. V Polsku je to běžný model. Očekával bych, že to druhé téma, které nastolí Češi, bude spolupráce s USA v oblasti moderních zbraňových technologií s vysokou přidanou hodnotou.

Jak se do jednání promítne dostavba Dukovan?

Bez jádra transformaci k nízkouhlíkové energetice podle mne nezvládneme. Jádro potřebujeme. Je v našem vitálním zájmu, aby se soutěže o dostavbu nového jaderného reaktoru účastnily nejen ruské a čínské společnosti, ale i firmy jako Westinghouse.

Dlouho se hovoří o bezpečnostních garancích stavitele nového bloku. Nebude tlak na preferenci „západního“ řešení s dodavatelem Westinghousem?

Nejsem příznivec toho, abychom svěřili takto klíčovou národněbezpečnostní zakázku Rusku nebo Číně. Jde o obří kontrakt. To nastoluje otázku, co všechno bude kontraktor u nás schopen ovlivnit i v politice a bezpečnosti. Je naším zájmem, aby se rozhodovalo mezi Francií, Jižní Koreou a Westinghousem.

To ale podle kritiků zakázku zdraží. Podobná argumentace se ostatně objevuje i v případě dodávek technologií pro stavbu sítí 5G bez Huaweie. Jak to vnímáte?

Pokud jde o jádro, riziko by vzniklo v případě, že bychom řekli, že budeme jednat jen s Francií. Ale v momentě, kdy půjde o soutěž mezi Korejci, Američany a Francouzi, existuje páka na udržení výsledné ceny pod kontrolou. Pokud jde o 5G, je pravda, že Huawei poskytuje služby asi nejlevněji. Určitě levněji než Ericsson nebo Nokia, ale někdy je prostě potřeba si za bezpečnost připlatit. Tady nejde jen o uživatelský komfort teď a tady, který díky rychlosti přenosu dat sítě 5G přinesou. Kupujeme si tím také záruku, že nikdo nebude analyzovat každého obyvatele Česka až do mrtě mozku. Můžeme získat jistotu, že když uděláme krok, který se vládci autoritativního režimu na druhé straně planety nebude líbit, nevypne nám to. Bezpečnostní zámek na dveřích je také o něco dražší.

Často se objevuje námitka, že Češi tím zbytečně vstupují do ekonomické války USA s Čínou. Obstojí podle vás takový názor?

Čínská karta je jedním z dominantních témat v prezidentské kampani v USA. To je pravda. Když si ale analyzujete výroky jednotlivých politických hráčů, zjistíte, že mezi republikány a demokraty panuje na daleko větší obezřetnosti vůči Číně shoda. I z výzkumů veřejného mínění vyplývá, že nějakých 75 procent občanů USA vnímá Čínu spíše jako soupeře a riziko než jako spolupracujícího partnera. K tomu se přidávají další příběhy kolem pandemie covidu-19, která se do světa rozšířila z Číny. Západní země se najednou staly rukojmím Číny, pokud šlo o základní zabezpečení zdravotnickým materiálem. To všechno byly situace, které mnohé lidi na Západě poučily, že je potřeba posílit nezávislost na zemi, která sílí a zároveň se stává celosvětovým rizikem. Nemyslím si, že toto téma pomine s Donaldem Trumpem. Bude to na dlouhá léta.

Někteří kongresmani koketují s myšlenkou zákazu sdílení zpravodajských informací se zeměmi, které pustí do 5G Čínu. Dovedete si to představit?

Nebylo by to poprvé ani podle mne naposled, co si Američané vynucují spolupráci prostřednictvím extrateritoriálních sankcí. Vídávali jsme to i v případě Íránu. Když se USA rozhodly embargovat či sankcionovat zemi, kterou považovaly za hrozbu, a Evropané se nevydali stejnou cestou, Kongres – a to na základě rozhodnutí republikánů i demokratů – přijal zákony, které tlačily ke zdi zejména větší evropské firmy. USA požadovaly, aby společnosti nevyužívaly volného prostoru, který vznikl tím, že vláda USA vlastním firmám zakázala v dané zemi určité zboží prodávat. To nepochybně může znovu nastat. A pak je tu ještě jedna věc.

Jaká?

Všimněte si příkladu Velké Británie. Dlouho váhala, jak se postavit k Huaweii. Ještě v zimě se snažil premiér Boris Johnson manévrovat, že Huawei sice nepustí do nervového centra sítě, ale jako subdodavatel nebude problém. Před několika týdny pozici zásadně revidoval s tím, že Huawei z 5G vyloučil. Británie je jednou ze zemí takzvaných pěti očí, vedle USA, Nového Zélandu, Kanady a Austrálie. Tyto státy úzce spolupracují ve sdílení zpravodajských informací. Všechny Huawei kategoricky odmítly. Británie se k tomu přidala jako poslední. My samozřejmě nevíme, co v konverzacích zaznívalo, ale nemám nejmenší pochyby, že nakonec i Boris Johnson zvažoval, co je pro jeho zemi důležitější. Jestli cena, nebo zpravodajská výměna s USA. A rozhodl se pro to druhé.

Jak vnímáte Pompeovu návštěvu v Senátu a setkání s předsedou Milošem Vystrčilem? Je to „odměna“ za jeho chystanou cestu na Tchaj-wan?

Jestli Pompeova návštěva zahrnuje něco nestandardního, není to schůzka s premiérem, prezidentem nebo návštěva Plzně v doprovodu ministra zahraničí Tomáše Petříčka, ale právě schůzka s předsedou Senátu. K ní by za jiných okolností zřejmě nedošlo. Cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan je však pro Američany zajímavá věc. Na této úrovni se tam běžně nejezdí. Koneckonců ani USA na této protokolární úrovni na Tchaj-wan nejezdí, což má symbolický význam.

A ten spočívá v čem?

Spojené státy tak napůl za bezpečnost Tchaj-wanu ručí. Nejsou to bezpečnostní záruky jako v rámci NATO. Je to na základě speciální strategické spolupráce zvané anglicky strategic ambiguity. Jde o politiku, která nevylučuje nasazení čehokoli při obraně Tchaj-wanu. Cokoli, co tedy nějakým způsobem podporuje další existenci Tchaj-wanu jako nezávislé země, se určitě těší velké pozornosti Washingtonu. Každý krok zároveň vyvolá protireakci. Nepochybně proto Američané budou studovat i reakci Číny.

(Autor: Martin Shabu)

štítky: # # # # # # # #



nejnovější mediální výstupy