Z médií

Alexandr Vondra: Podařilo se nám rehabilitovat kvůli Němcům zapovězené jádro

13. února 2024, www.newstream.cz / rozhovor v médiích

Patří k nejvýraznějším českým tvářím v Evropském parlamentu a po prvním, jak on sám říká „překvapivým“ zvolení se bude Alexandr Vondra ucházet o české hlasy jako lídr kandidátky vládní koalice SPOLU. A jako takový zcela jistě bude patřit k vůdčím postavám příštího parlamentu. „Hlavními tématy voleb bude bezpečnost a pak sociální a ekonomické dopady Green Dealu,“ myslí si místopředseda ODS. Co považuje za své hlavní úspěchy na evropské půdě? A jak může Evropa uspět v sílící globální konkurenci?

Začíná ostrá fáze kampaně pro volby do Evropského parlamentu, kam vy vstupujete jako lídr koalice SPOLU. Heslo kampaně zní Bezpečnější Evropa, silnější Česko. Co si pod tím představujete vy konkrétně?

Evropská unie nám dává zejména jednu zásadní kvalitu. A tou je volný pohyb osob, zboží a služeb, kapitálu, informací… Tato svoboda je pro nás výhodná, protože Česko jako země uprostřed kontinentu se nemůže někde izolovat, uzavřít se do slonovinové klece. Osmdesát procent toho, co se v Česku vyrobí, se nějakým způsobem uplatňuje mimo hranice. Kdyby se hranice zase zavřely, lidé by strašně zchudli. Tu stávající míru svobody však dokážeme udržet jen do té doby, kdy se lidé budou cítit bezpečně. A jde o to, jak tu míru bezpečí zachovat, aniž by to šlo na vrub té svobody. Když lidé nebudou mít pocit bezpečí, začnou vzdávat svobodu.

A jaký recept na to máte? Jak vyvažovat tyto dva principy?

Přesně to je ta zásadní otázka. Nesmíme bezpečnost podceňovat a dělat hloupá rozhodnutí.

Například?

Například nesmíme pouštět do EU bez kontroly nelegální migranty. Zkrátka lidé z určitých oblastí evidentně přinášejí zvýšené riziko, zkušenosti ze zemí na západ od nás to ukazují jasně. Důsledky toho, že to zatím efektivně kontrolovat nedokážeme, vidíme například v tom, že i na vnitřních hranicích jsou kontroly. Zatím to je varovný prst. Nikdo nechce, aby na hranicích čekaly kamiony několik dní. Těm problémům nyní čelíme zejména zevnitř v důsledku chyb, které se v posledních letech odehrály. A k tomu se přidávají hrozby zvenčí.

Myslíte invazi Ruska na Ukrajinu?

Ano, Putinova agrese způsobila celou řadu krizí a je nutné tuhle situaci zastavit. Takže podle mě „bezpečná Evropa“ logicky znamená „silnější Česko“.

Co by to mělo prakticky znamenat?

Já vám to otočím. Spíš co by to znamenat podle mého nemělo. Rozhodně třeba nevolám po nějaké evropské armádě. Tyto výkřiky někteří politici činí, ale jde o nesmysl. Nepotřebujeme více generálů, my potřebujeme funkční systém, aby si z nás ty bastardi typu Putina nedělali legraci, že tu sníme o nějakém Ráji na Zemi, ačkoli nejsme schopni ani vyrobit pancíř.

Stejně se zeptám, co by se tedy mělo dít?

Začněme tím, že budeme vynakládat dostatečné prostředky na obranu. To je role státu. Stát nemá lidem lézt do rodin a říkat jim, jak se mají chovat. Stát má zajistit bezpečnost. Česko není velmoc, takže to vždy musí řešit ve spolupráci s ostatními. Tak jsme silnější. Takže musíme posilovat severoatlantický pilíř bezpečnosti, aby si nás partneři v čele s USA vážili. Zase se podívejme na tu případnou evropskou armádu. Kdybychom takto tříštili zdroje, Američané pak přijdou a řeknou, že už NATO přeci nepotřebujeme.

Ministryně obrany za ODS Jana Černochová prosadila, že výdaje Česka na obranu ve výši 2 procent HDP jsou garantovány zákonem. Stále více se ale mluví také o tom, že závazek dvou procent byl platný v dobách míru a pro válečnou realitu by bylo správné výdaje ještě zvýšit. Souhlasíte s tím?

Pořád ještě neplníme ani ta dvě procenta. A i ta jsou minimum, takže pojďme nejprve plnit to minimum. Je skvělé, že tento zákon vláda prosadila, je skvělé, že k těm dvěma procentům velmi rychle směřujeme, a je skvělé, že máme ministryni Janu Černochovou. Jako dáma ukázala mnoha pánům, že resort obrany lze řídit rázně a zároveň mu dokázala sehnat peníze.

A to případné zvýšení?

Pokud by se v mezinárodních vztazích nadále přiostřovalo, což si nikdo nepřeje, je třeba na to adekvátně reagovat. Jediný způsob, jak válce zabránit, je zastrašit jakéhokoli protivníka, který by mohl nějaké takové válečné choutky mít. A takové lidi nezastrašíte květinovou ratolestí. Takto to v mezinárodních vztazích nefunguje.

Bude bezpečnost hlavním tématem voleb do Evropského parlamentu? A teď myslím na české politické scéně.

Kromě bezpečnosti to budou sociální a ekonomické dopady Green Dealu. Samozřejmě má logiku omezovat dopad naší činnosti na životní prostředí. Má cenu dekarbonizovat. K tomu jsme se přihlásili a nic se na tom nemění. Ale musíme to dělat tak, abychom ctili zlaté pravidlo udržitelného rozvoje. To znamená balanc mezi zájmy na ochraně životního prostředí na straně jedné, ekonomickými možnostmi Česka i Evropy na straně druhé, protože nesmíme přijít o konkurenceschopnost. Navíc to celé musí být sociálně únosné. Nelze to činit drastickou politikou, která lidem zdraží základní zboží a služby. To by jen vedlo k nárůstu vlivu extremistů a ohrožení demokracie všude v Evropě, což si nikdo nepřeje.

Tím narážíte na fenomén určité deglobalizace, zkracování logistických řetězců…

Ona ta plná globalizace na jedné straně vedla k tomu, že spotřebitelé dostali přístup ke všemu. Tady se pořád mluví o potravinové bezpečnosti, ale nikdo si nepamatuje nouzi o potraviny v posledních třiceti letech. Lidé mají přístup k levnému ošacení. Mělo to spoustu výhod, a to i pro ten třetí svět, který nesmírně bohatnul. Nyní však jsme ve světě, kde již Západ není tím jediným, kdo rozdává karty. Sílí Čína, Indie, Brazílie a další mocnosti. A ne všichni chtějí hrát podle západních not. Děje se to například v oblasti lidských práv, a to i možná kvůli tomu, že Západ lidská práva příliš rozšířil i na oblasti a nároky, kde to zasahuje do rodin či kulturních tradic. Ne všichni to akceptují. Tedy přesunuli jsme se do světa, kde se již nehraje jen podle námi sdílených pravidel a kde se zároveň hledá nová rovnováha. V tom roste určité napětí, vede to k poškození některých těch globálních řetězců, které již narušila pandemie covidu i konfliktní vztah s Čínou a samozřejmě teď také válka na Ukrajině s Ruskem. I na tom se ukazuje ta multipolarita světa. Čína ani Indie se nepřipojili k embargu vůči Rusku. Tomu se musíme přizpůsobovat.

Jak?

Řešením není uzavírání se za nějakou zdí. Protekcionismus by měl jediný výsledek – zdražení. Takže musíme hledat nějakou rovnováhu. Na jedné straně nechceme být závislí na nikom, kdo by nás posléze vydíral. Na straně druhé musíme udržet nějakou rozumnou míru globální obchodní spolupráce. Dopady těch špatných rozhodnutí totiž pak pocítí každý. Třeba když najednou není penicilin.

Je vůbec jedno poslanecké období dostatečné na prosazení a zavedení takovýchto velkých změn? Paradoxně si myslím, že to jde dnes lépe než třeba před dvaceti lety…

Když teče do bot, dokážeme se rychle zmobilizovat. Ukázalo se to teď hned několikrát během pandemie a během ruské invaze na Ukrajinu. Když reálně hrozilo, že nebudeme mít plyn, najednou šlo ve velmi krátké době totálně změnit dodavatelské vztahy. Během jediného roku jsme se zcela zbavili závislosti na Rusku. To je ohromný úspěch. Takže ano, vidíme, že to lze i za tak krátkou dobu. Na druhou stranu je dobré říct, že ne všechna rozhodnutí byla správná.

Konkrétně?

Znovu musím vytáhnout Green Deal, u něhož ideologie převažovala nad zdravou mírou realismu. Když se bavím s českými podnikateli, prosí nás, abychom zvolnili. A já jim chci slíbit, že chceme zvolnit. Věřím, že nám k tomu napomůže trochu lepší složení Evropského parlamentu po volbách.

Takže čekáte snížení počtu příznivců zelených politik?

Zdá se, že by to tak mělo být, protože lidi se tím už nasytili a tyto politiky začínají negativně dopadat na jejich peněženky. A děje se to nejen u nás, ale i v Německu i ve Francii. To další období by tak mohlo být rozumnější a střízlivější. Budeme se moci zaměřit na skutečně důležité věci.

Jakou roli si vy představujete v příštím parlamentu?

Uvidím, zatím nevím. Třicet let jsem se jako diplomat a později politik věnoval mezinárodním vztahům, bezpečnostním a obranným otázkám. Když jsem byl nečekaně před pěti lety zvolen, zaměřil jsem se na otázky spojené s klimatem, protože jsem to studoval a asi jako jeden z mála zde přítomných jsem absolvoval vysokoškolské zkoušky z klimatologie. Ano, většinou jsem v menšině, ale dvě vítězství se nám povedla a jsou sladká.

A to?

Podařilo se nám rehabilitovat jádro, které tu bylo zapovězeným slovem kvůli Němcům. Dnes jsou jaderné zdroje zrovnoprávněné, můžeme je stavět, pojišťovat a možná zanedlouho padne i poslední tabu a bude možné na to získávat i evropské prostředky. A druhá věc jsou automobily, protože se mi tu povedlo poskládat zcela jinou koalici, která významným způsobem okleštila chystanou normu euro 7. Kdyby tato norma vstoupila v platnost ve znění, jak ji komise původně navrhovala, šíleně by to destabilizovalo autoprůmysl, který je pro Čechy zásadní odvětví. Navíc by z trhu zmizely menší a levnější vozy. Zároveň nám to dává šanci znovu se podívat na zákaz spalovacích motorů.

Věříte, že se ten zákaz po roce 2035 v příštím parlamentu znovu otevře?

Roste počet politických subjektů, které se po volbách právě na tento zákaz budou chtít znovu podívat. Nic proti elektromobilům, ve městech jsou fajn. Ale jakýkoli monopol vždycky vede k vyšším cenám. Takže proč tu nemít různá řešení vedle sebe? A když se povede vyrobit bezuhlíkové syntetické palivo, které bude konkurenceschopné s elektromobilitou, tak proč je předem zakazovat? Ukazuje se, že jednostrannou sázkou na elektromobilitu jsme neuvěřitelným způsobem nahráli Číně. Já jsem už starší a pamatuji si mobilní telefony jako Ericsson či Nokia. Dnes si všichni vyberou americký Apple, případně čínskou nebo korejskou alternativu. Evropani jsou mimo! A já si nepřeju, aby totéž nastalo u aut. To bylo vždy odvětví, které Evropu zdobilo.

(Autor: Stanislav Šulc)

Rozhovor vyšel na Newstream.cz.

štítky: # # # # # # # # # # # # # # # #