Již v roce 2020 jste na stejném místě přišel s tím, abychom v Ostravě-Mošnově zřídili společnou strategickou leteckou základnu s USA. Nyní jste téma znovu v kandidátském projevu zdvihl. Cítíte pro tohle podporu?

Nejde jenom o podporu. Teď je příležitost jako nikdy. Aliance se skutečně rozhoupala, že tváří v tvář Putinově agresi musíme posílit východní křídlo.

Když jsem to kdysi dávno, nejen před dvěma lety, navrhoval, tak to byl trochu skautský počin, kdy se významná část společnosti bála. Nyní se bojí lidi něčeho úplně jiného: aby se Putin nezastavil až tady, nebo nedošel až sem.

Je to o tom, kdo má na svém území zařízení odstrašující alianční kapacity, tak má ty nejlepší předpoklady, aby nedopadl jako Ukrajina. Ukrajina to nestihla, neměla je, a jak dopadla, všichni vidíme.

V projevu jste nás označil jako frontový stát, což zarezonovalo jako poměrně silné prohlášení. Co myslíte, že to pro nás v praxi znamená?

Že skončila doba pocitu, že máme až bezstarostný chlíveček, ve kterém si můžeme dovolit cokoliv, protože nám nic nehrozí, od Ruska nás dělí Ukrajina i Slovensko, je to daleko a jsme zkrátka takovou západní výspou východu.

Najednou je všechno jinak. Vidíme, že kdo se o svou bezpečnost nestará, může dopadnout velmi špatně. Frontový stát je ten, který je „na ráně“.

Zaznamenali jsme i výroky, kdy padlo jméno naší země (Rusko již před invazí požadovalo stažení aliančních sil ve východní Evropě na pozice z roku 1997, kdy nebyla členem ani ČR – pozn.red.). Musíme je vzít vážně a zařídit se podle toho.

Mnozí dnes odkazují na to, že v případě hrozby nám přijde na pomoc právě NATO.

Je to nejsilnější bezpečnostní záruka, kterou můžeme mít. Samozřejmě je to „jeden za všechny, všichni za jednoho”. Ale musíme také něco přinášet.

Narážíte na často zmiňovaný nárůst výdajů na obranu na 2 procenta HDP?

Ano, ale nejenom to. Musíme vzít vážně modernizaci české armády, a být připraveni nasadit naši vojáky v jiných zemích východního křídla, což teď děláme na Slovensku, nebo v Pobaltí.

Zároveň ale musíme být připraveni hostit alianční vojenskou infrastrukturu u nás doma. To je přeci zcela přirozená věc. Dělají to Italové, Holanďané, Belgičani, Britové, Poláci, Rumuni, tak proč bychom to nedělali my? Když máte takovou infrastrukturu, tak i země, které se na ní podílejí, vnímají vaši bezpečnosti vážněji, než když jste černý pasažér, který se o nic nestará.

Jak vlastně hodnotíte jako europoslanec akceschopnost EU ve snaze podpořit Ukrajinu?

Tak, že bez Spojených států se zatím neobejdeme, protože oni mají klíčové odstrašující kapacity. Musíme dělat všechno proto, abychom nenarušili transatlantickou vazbu.

Nemůže samotná Evropská unie dělat více?

Určitě by mohla dělat více, ale nemá jaderné odstrašení…

Zeptám se jinak, co více by mohla dělat při současném vybavení?

Úroveň skřípnutí má své limity. Zatím jsme ale nezastavili platby bankám, které inkasují za ten plyn. To je zcela jistě možnost zpřísnění, který by Rusko pocítilo, tedy i my, ale především oni.

V souvislosti s válkou na Ukrajině se mluví také o možném konci Zelené dohody (Green Deal), za jejíž odpůrce dlouho platíte. Je pro vás počínaje invazí Ruska definitivně pasé?

Ne, nikdo ji úplně neodepisuje. Dokonce ani já ne. Změnil bych na tom ale více, než je dnes obecná vůle. Jsou tam věci, které vedly k tomu, že ODS nikdy neměla tak „zelený” program, jako má dnes. Přinejmenším ty části, které pro ochranu přírody skutečně něco znamenají: ohleduplnější zemědělství a ochrana biodiverzity, vody a půd. Máme to i v programu vlády.

Kde jsem byl já kritický, jsou dekarbonizační návrhy. Myslím si, že Unie spěchá a schvaluje rychleji, než myslí. Tohle bude globální záležitost a v novém světě pro tohle nebudeme mít partnery. Když se Evropa na krásno sama sebe omezí, jde o nějakých osm procent emisí, a když se nepřidá Rusko, Čína, Indie a USA, tak nic stejně nezmění.

Teď jsme navíc ještě v situaci, kdy se bohužel celá transformace pod vlivem Německa postavila na plynu, čili na absolutní závislosti na Rusku. Z existenčního hlediska si podle mě nemůžeme dovolit setrvávat v tomhle stavu nadále. Takže to bude znamenat určité přizpůsobení.

Jak by to mohlo vypadat?

Můj oponent v této problematice Frans Timmermans (místopředseda Evropské komise odpovědný za plnění ekologických cílů EU – pozn. red.) mi nedávno ústně v Bruselu dosvědčil, že se možná bez toho uhlí nějakou dobu skutečně neobejdeme, protože nebude plyn třeba v tom množství, které se očekávalo.

Z druhé strany v situaci, kdy je plyn drahý a bude ho nedostatek, jsou solární panely na střechách, baterky v přízemí a tepelné čerpadlo v podzemí samozřejmě řešení. Opět se to ale nedá udělat ze dne na den, a ne každý na to má. Bude to stát velké peníze a dotace mají pouze omezené působení, ale je to cesta k nějaké decentralizaci, a tak je to možná důležitější než dříve.

Když se ještě vrátíme ke kongresu, co vy osobně nyní považujete za nejdůležitější cíle pro ODS?

Nejlépe to řekl Zbyněk Stanjura (znovu zvolený první místopředseda ODS a ministr financí – pozn. red.), a sice, že budeme chtít vládnout nikoli dva tři roky, ale osm let, tedy dvě (volební) období. To je ten cíl.

To mě přivádí k tomu, jestli by ODS měla směřovat k samostatné kandidatuře pro příští parlamentní volby, či v diskutovaném sloučení s lidovci a popřípadě TOP 09?

Nevidím žádný důvod, proč na celonárodní úrovni měnit strategii, když koaliční spolupráce v rámci SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) funguje. Jsem konzervativní.

Takže si to dovede představit i pro další parlamentní volby?

Dovedu, pokud to bude fungovat tak dobře jako teď.

(Autor: Dominika Jeřábková)

Rozhovor vyšel na serveru Novinky.cz.