Pro spojence vypadáme jako banánová republika
27. května 2021, www.blesk.cz / rozhovor v médiích
Česko podle europoslance Alexandra Vondry (ODS) propáslo příležitost zajistit si solidaritu v rámci EU tím, že zveřejnění informací o kauze Vrbětice vláda podřídila politickému kalendáři. Vláda Andreje Babiše (ANO) a prezident Miloš Zeman jsou hlavními viníky toho, že se v evropském prostoru pohlíží na Česko jako na banánovou republiku. V porovnání s rezolutním odsouzením únosu letadla s běloruským aktivistou je reakce na česko-ruský diplomatický spor hodně vlažná. Podle Vondry není žádné spojenectví zadarmo.
Pane europoslanče, jak vnímáte situaci v kauze Vrbětice pět týdnů po zveřejnění nových zjištění?
To je těžké, ta situace byla nezvládnutá. Bohužel prezident mlčel. A když promluvil, tak nahrál ruské propagandě. Premiér nebyl v telefonickém kontaktu se svými partnery na Západě, aby to s nimi dopředu konzultoval a připravil je na to. Ministr zahraničí neexistoval, toho v té době měnili, a ministr obrany se nedomluví cizím jazykem.
Jak to vnímají vaši kolegové v europarlamentu?
Aktivně tam vystupovali vlastně jen zástupci Pobaltí, Poláci, Rumuni a Slováci. Francouzská předsedkyně podvýboru pro bezpečnost a obranu ani nepřišla. Němci nepřítomni, Španělé nepřítomni. Naše vláda se dozvěděla závažné informace od svých bezpečnostních složek a místo toho, aby o nich včas informovala svoje spojence, tak je několik týdnů zamlčovala a řešila, kdy s tím může jít ven, aby to vyhovovalo jejímu politickému kalendáři.
Aby to neovlivnilo sjezd ČSSD, aby to neovlivnilo sjezd KSČM, která tři roky držela vládu u moci. Tímto odkládáním se vláda dostala do situace, kdy už se vědělo, že to některá média mají. A oni se začali bát, že se to zveřejní. Potom pod tlakem a bez přípravy vláda něco zveřejnila a všechny postavila před hotovou věc.
To je přesně ukázka toho, jak se to dělat nemá. Když došlo k otravě Sergeje Skripala ve Velké Británii, tak Theresa Mayová (tehdejší britská premiérka – pozn. aut.) zvedla telefon a zavolala Angele Merkelové, francouzskému prezidentovi a dalším kolegům, aby s nimi koordinovala další postup. Tohle náš premiér neudělal, což logicky vede k tomu, že jsme páté kolo u vozu.
Řekl byste, že způsob, jakým vláda naložila s těmi informacemi od zpravodajských služeb, jejich práci poškodilo?
Samozřejmě že jejich práci devalvovali.
Z toho, jak to popisujete, to vypadá, že jsme jako Česká republika skoro ničeho nedosáhli. Lídři zemí EU sice vydali společné prohlášení o podpoře Česka, ale další kroky, jako je vyhošťování Rusů z ambasád, už neřešili…
Jediné, čeho jsme dosáhli, bylo to, že jsme vyčistili ruskou ambasádu v Praze od špionů. To je tedy úspěch, gratulujeme. Ale tohle jsou vážné věci. Česko je ve vztahu s Ruskem v asymetrickém postavení. Rusko je násobně větší, a proto v takové situaci potřebujeme mít na své straně spojence.
A tady kvůli nekompetentnosti a amatérismu české vlády zůstává jen hořká pachuť. Českým europoslancům se podařilo trochu zmírnit rozpačitý dojem z toho, co napáchala vláda a prezident, ale ta solidarita se omezila převážně na verbální vyjádření sympatií. K činům se odhodlaly jen země, které jsou v nárazníkovém pásmu Ruska. Žádné spojenectví není zadarmo.
Dostává se Česko do diplomatické izolace?
To si nemyslím, spíš vypadáme trochu jako banánová republika.
Jak vnímají ostatní europoslanci střet zájmů českého premiéra?
To vnímají samozřejmě silně, protože jedna z funkcí Evropského parlamentu je kontrolní činnost nakládání s evropskými penězi. A toto je příklad, kdy jsou ve hře peníze nejen českých, ale i evropských daňových poplatníků. Závěry auditu jsou jasné, konečné a dost obtížně zpochybnitelné. A není pochyb o tom, že se EP k tomuto tématu vrátí.
Celá řada českých poslanců se do této debaty nezapojovala, včetně mě. Nechtěli jsme dopustit, že by Česko přišlo o všechny dotace, protože je tady celá řada podniků a institucí, které neudělaly nic špatného, ale hrozí, že budou pykat za hříchy svého premiéra. Ale do diskuze se zapojila celá řada německých poslanců, na rozdíl od kauzy Vrbětice. A jsem přesvědčen o tom, že ještě do prázdnin vznikne rezoluce, o které se bude hlasovat a která se panu premiérovi nebude líbit.
Jak příjemná je ta debata pro vás, pro české europoslance?
Vy máte vždycky možnost být hrdý na toho představitele, který tam vystupuje v českých barvách, nebo se za něj stydět. Bohužel ten pocit studu v posledních letech převažuje.
Jak hodnotíte situaci okolo Běloruska?
Tak tohle je skandální akce, kterou je namístě okamžitě odsoudit. Pakliže letí letadlo z jednoho města EU do jiného města EU, na palubě jsou občané EU, ale nečlenská země EU se z libovůle svého vrcholného představitele rozhodne stíhačkou za asistence několika tajných agentů na palubě toho letadla donutit ho přistát a vyvede z něj člověka jenom proto, že kritizoval režim ve své zemi, to je vlastně příšerná zpráva.
Vezmeme-li to do důsledků, tak se nikdo, kdo nasedne do letadla a letí v rámci EU, nemůže cítit bezpečně. Pokud se zrovna nějaký diktátor nerozhodne to letadlo unést. To si myslím, že je překročení všech červených čar. Doufám, že ta tvrdá rétorika, kterou představitelé EU projevili, bude doplněna o opatření, která budou Lukašenka pořádně bolet. Ne aby se jim zasmál.
Můžete být konkrétnější?
Zcela jistě je v moci EU přijmout takové ekonomické sankce, které nejvyšší vedení Běloruska pocítí. Zatím ty sankce měly spíše symbolickou povahu, jak se ukazuje, žádný výchovný efekt nemají. Ale pak samozřejmě existuje celá škála způsobů, jak důvěrně v rámci diplomatické komunikace takovému renegátovi, který nerespektuje mezinárodní právo a dělá si, co chce, vzkázat, že se to jednou může týkat i jeho. A že ani on se nemusí cítit bezpečně.