Celý rozhovor s Alexandrem Vondrou si můžete poslechnout na ČRo.

Alexandr Vondra se nedávno uchýlil z Prahy na venkov, konkrétně se s manželkou přestěhovali do Litoměřic. Říká o sobě, že uznává tradiční role, rozdělení na mužské a ženské. A obává se, že v Praze se, místo autem, bude brzy jezdit jenom na kole.

Bývalý velvyslanec v USA

Před dvaceti lety působil Alexandr Vondra, v době prezidenta Billa Clintona, jako velvyslanec České republiky v USA. Na své tehdejší působení vzpomíná rád, protože se mu v Americe, kde byl s celou rodinou, velmi líbilo. Nejvíce zde obdivoval konkurenční prostředí, které, pokud máte energii, tak prý člověka ještě více nakopne. A za úspěch se chválí, což dodává sílu.

V Oválné pracovně Bílého domu byl během svého funkčního období i několikrát do roka, někdy sám, ale občas i s rodinou: „V Oválné pracovně jsem byl mnohokrát, prezident Clinton byl velmi otevřený člověk. Když jste velvyslancem na pražském dvoře, tak se s vámi nejvyšší moc nebaví. V USA to bylo jinak. Mé tři děti, které tam byly s námi, mají s prezidentem fotografie a jsou na to pyšné, u prezidenta byly dokonce dvakrát,“ vzpomíná Vondra.

Evropská unie a Alexandr Vondra

Když jel Alexandr Vondra hájit zájmy naší vlasti do Bruselu, nastupoval tam s tím, že se pokusí zachránit, co se dá: „Já jsem to lidem sděloval, už když jsem byl v kampani do Evropského parlamentu. Myslím si totiž, že 80% našeho bohatství závisí na tom, že to, co tady vyrobíme, umístíme na zahraničních trzích. Musíme mít svět otevřený,“ říká Vondra.

Přiznává také, že po zkušenostech z letošního června a července má pocit, aby neasistoval u kolektivní sebevraždy. Situace je prý horší, než si ji dokázal představit. Hovoří o „zelené vlně“, ale nemyslí tím přírodu jako takovou, jejímž je samozřejmě ochráncem, ale klimatickou hysterii. Jde o vizi, jak dosáhnout do roku 2050 bez uhlíkového světa a podle Vondry to bude stát velké peníze a dotkne se to nás všech.

Sametová revoluce a Alexandr Vondra

Na dobu Sametové revoluce vzpomíná Alexandr Vondra velmi rád, pouhých deset dní před 17. listopadem ho tenkrát pustili z vězení. Podle něho to byl výjimečný okamžik v našich dějinách: „Naše generace měla štěstí, že to prožila v tomto věku. Měli jsme možnost volby. To dříve nebylo, lidé mluvili jinak doma, jinak na veřejnosti, a to se přes noc změnilo. Myslím si, že má cenu si to stále připomínat, protože o svobodu můžeme zase přijít. A získat ji zpět, to není lehká záležitost,“ říká Vondra.