Jaké jsou hlavní národní zájmy České republiky ve vztahu k Evropské unii?

Za prvé: bezpečné ukotvení na Západě. Za druhé: plnohodnotná účast na volném trhu. Osmdesát procent toho, co zde vyrobíme, uplatňujeme na evropském trhu. Není za to adekvátní náhrada, protože ostatní trhy nejsou tak konkurenční. A za třetí: volný pohyb lidí za studiem, prací i kulturou a zábavou.

A co dnes považujete za hlavní problém Evropy, respektive Evropské unie?

Hlavním problémem EU je odcizení elit a politického establishmentu od mínění většiny lidí. Nůžky se v některých zemích dál rozevřely, jak ukazují výsledky eurovoleb. Pokračovat ve vyjetých kolejích a bez reflexe reality znamená páchat asistovanou sebevraždu. To rozhodně není v našem zájmu. Musíme proto hledat spojence na cestě, jak této sebevraždě zabránit.

Může tedy znamenat porážka Macrona a vítězství Le Penové, „nevýhra“ Merkelové naději na zastavení plánu francouzského prezidenta na ještě více centrálně řízenou sjednocenou Evropu?

Francouzi ani Němci se bohužel nepoučili z brexitu, proto v těchto volbách dostali facku. Ale aby bylo jasno: nemám vůbec žádnou radost z vítězství Le Penové. Ona je socialistka, navíc finančně navázána na Rusko. Pokud ovšem elity a la Macron budou prosazovat koncept imperiálního superstátu, lidé se budou bouřit dál. Unie se nesmí stát svěrací kazajkou ani monopolem. Potřebujeme naopak trampolínu a svobodnou soutěž.

V mnoha zemích EU posílily zelené strany, kterým evidentně vlila do žil energii švédská aktivistka Greta Thunbergová. Máme se definitivně vzdát naděje, že v Bruselu někdo zastaví institucionální zelené šílenství, likvidující krom jiného tradiční evropský průmysl?

Nesmíme se vzdávat. Musíme naopak hlasitě mluvit o naší zkušenosti. Západoevropské země totiž nemají zkušenost s totalitou a komunismem, proto podléhají vábení podobných ideologických konceptů více než my ve střední a východní Evropě. My víme, že pokud tu někdo slibuje ráj na zemi a ostatní žádá, aby se podřídili, je na konci jen peklo pro všechny. Nechci snižovat zájem a péči o životní prostředí. Sám se jí hodně věnuji. Lepší zacházení s vodou a ochrana biodiverzity a její zachování pro naše děti jsou v jádru každé zodpovědné konzervativní politiky. Ale to nemá nic společného s klimatickým inženýrstvím, kdy vědu nahrazuje jakési pseudonáboženství. Jako by si sekularizovaný svět nahradil pojem pekla představou, že se usmažíme na Zemi, pokud si neprojdeme očistcem za hříchy naše i našich předků… Ne, to je šílenost. Umím pochopit, že na to naskočí šestnáctiletá nemocná holka. Chápu, že mladí lidé jsou idealisté. Ale nechápu, proč na to skáčou Němci, kteří jsou pověstní svou racionalitou a kteří na to nakonec jako průmyslová velmoc doplatí nejvíc. Bude to stát jen velké peníze, ovšem nic se tím stejně neovlivní. Ledové doby a tropy se tu střídaly i v době, kdy člověk vůbec nic nespaloval.

Jak se jako bývalý disident a antikomunista díváte na to, že čelní představitelé EU vztyčují pomníky Karlu Marxovi, jako to učinil předseda komise Juncker v Trevíru? Je to výstřelek, nebo trend vypovídající o budoucím směřování EU?

Nesmí se to stát trendem. Ale je tu riziko, protože teoretický marxismus vznikl na Západě a zároveň lidé v západní Evropě nemají s jeho praktickou realizací žitou zkušenost. Musíme se ozvat. Osobně mi to strašně vadí. Juncker, jenž si říká křesťanský demokrat, se kloní Marxově soše vyrobené za čínské peníze. To není naivita, to je tupost.

Proč je vlastně Karel Marx a komunismus v Evropě, zvláště u mladých, tak sexy?

Za prvé, kyvadlo se hýbe doleva. A za druhé, na Západě opravdu nemají onu odstrašující zkušenost. Mladí si už nemohou pamatovat, co ti starší viděli aspoň v televizi. Na univerzitách je pak vyučují tamní osmašedesátníci. My měli v roce 1968 na barikádách trikolóru. Oni vlajku s Che Guevarou. Nedivme se. Musíme o tom s nimi mluvit. Jinak hrozí, že si vše zopakujeme znovu. Jen blbec udělá stejnou chybu dvakrát.

Českým vítězem eurovoleb je Andrej Babiš. Vy jste před časem předpověděl, že ho Evropa, respektive hlavně Francie a Německo, kvůli jeho konfliktu zájmu „popraví“. Je to ještě reálné?

Ano, je to reálné. Jeho konflikt zájmů je ohromný a v EU nemá precedens.

Premiér Babiš se však vůči EU chová jako chameleón. Doma se tváří jako tvrdý zastánce našich národních zájmů, v Bruselu se mění v největšího Evropana. Jak je možné, že si toho voliči nevšimli?

Jeho voliči jsou dnes primárně lidé, kteří po něm žádají peníze. Dávky, důchody, dotace. Úplně tím vyluxoval sociální demokracii. Jeho janusovská tvář tvrdých slov navenek a rozdávání prebend doma jim konvenuje. Ale nejde to praktikovat do nekonečna. Venku bude kvůli konfliktu zájmů diskvalifikován a doma už ztrácí podporu. Pohřební výraz v jeho tváři na povolební tiskovce věští úpadek.

Jak by měla vypadat budoucí evropská politika vůči trvající migraci především z muslimských zemí? Je společná politika vůči nelegální migraci možná?

K západní tradici patří milosrdenství vůči lidem v nouzi. Máme ale pomáhat především tam, kde je nouze, a nikoli lákat schopnější a mobilnější, aby odtamtud utekli a situaci v chudých zemích ještě zhoršili. Je nezodpovědné lákat sem přistěhovalce na dávky, které jsou štědřejší než mzdy našich lidí. Je nezodpovědné přestat chránit a kontrolovat naše vnější hranice. Bohužel, někteří sociální inženýři v Bruselu věří, že infúzí přistěhovalců si vyřešíme domácí demografický problém. Nevyřešíme. Civilizace, která ztratí schopnost reprodukce, nemá nárok na přežití. Když už přerozdělujeme nějaké peníze, dávejme je našim dětem, ne výrobcům biopaliv nebo toastů.

Může vznikající strana Klausů, o níž se spekulovalo, že vstoupí do eurovoleb, ohrozit ODS v příštích parlamentních volbách?

Mladý Klaus mluvil o tom, že chce z EU odejít i za cenu snížení životní úrovně o třetinu. S tím se volby vyhrát nedají. ODS ale nesmí vyklízet konzervativní prostor napravo. Pamatuji si, jak s námi kdysi TOP 09 soutěžila o to, kdo je konzervativnější. Dnes jsou úplně nalevo. Nám se tohle nesmí stát.

Co říkáte tvrzení Václava Klause, že hlavním cílem EU je likvidace národních států?

Cíl otců-zakladatelů byl trojí. Za prvé: odpuštění, smíření a přátelská spolupráce v Evropě zničené dvěma válkami. Za druhé: obrana před totalitním bolševismem. A za třetí: společný trh s volným pohybem lidí, zboží, služeb a kapitálu jako ochrana před vnitřními konflikty a trampolína k hospodářskému rozvoji. To jsou stále hodnoty, za něž má smysl se rvát. V ostatních oblastech musíme být opatrní. Méně je někdy více. Demokracie jako forma vlády získává mandát nejlépe na úrovni politických národů. Čím větší je vzdálenost mezi volícími a volenými, tím je to těžší. EU zatím jeden politický národ nemá. A dlouho mít nebude.

Je možné ještě vrátit Evropskou unii před Maastricht?

Teď s Maastrichtem musíme nějak vyžít. Jeho chybou bylo, že do eurozóny přijal země, které na euro nebyly připravené. Konvergence mezi severem a jihem se v Evropě zatím nekoná. Seveřané v čele s Němci to nechtějí platit a jižané v čele s Francouzi se odmítají stěhovat za prací. Vrátit se ale jen tak nejde, jak ukázala poslední krize. Uvidíme, jak EU zvládne, až přijde krize příští.

Vidíte silného evropského politika, jenž by aspoň do jisté míry reprezentoval vaši představu o ideálním předsedovi Evropské komise?

Třeba rakouský premiér Sebastian Kurz ukázal, že i zavedená politická strana, jako jsou rakouští lidovci, dokáže na krizi reagovat, oslovit lidi a suverénně vyhrát volby. Takových lidí je ale málo a většinou nemají zájem odejít do Bruselu. Zůstávají doma. Anebo o ně nemají v centrále zájem.

Jak se jako bývalý ministr obrany díváte na projekt společné evropské armády? Vy jste zastánce úzké atlantické vazby, nemůže ji společná evropská armáda fatálně narušit?

Většina zemí EU nevydává na obranu ani ona dvě procenta HDP, k nimž se zavázaly v NATO. Budovat proto evropskou armádu teď nedává žádný smysl. Armáda bez peněz, jenom s generály, by byla Rusku i Číně pro smích. Budeme-li o ní jen mluvit, hrozí, že nám Američané řeknou, že jdou domů, protože už tu nejsou potřeba. Zbudou nám jen holé ruce. Takže nemluvme o evropské armádě, ale držme se NATO a plňme závazky. Jen Evropa společně s USA je schopna čelit bezpečnostním hrozbám dnešního světa.

Jak jste před patnácti lety hlasoval v referendu o vstupu Česka do Unie a proč?

Hlasoval jsem pro. Podílel jsem se na ministerstvu na psaní přihlášky a pak se jako soukromá osoba angažoval i v referendu. Chtěl jsem ukotvit zemi na Západě. Západ má teď problémy, ale ty musíme řešit na Západě. Není řešením vyvažovat na Východě. Rusku nejde o hodnoty, ale jen o moc. Dostane-li příležitost, zase nás sežere. Věděli to Havlíček s Palackým, měli bychom to chápat i my.

(Autor: Marek Stoniš)