Vládní politici už několikrát jednali s prezidentem Milošem Zemanem o koordinaci zahraniční politiky. Jsou současné rozdíly mezi vládou a Hradem v něčem srovnatelné s érami Mirka Topolánka nebo Petra Nečase, kdy byl prezidentem Václav Klaus? 

Ano, ale v jiném vnitropolitickém i mezinárodním kontextu. V zahraničních postojích jsou teď odlišnosti velmi podstatné. Bohuslav Sobotka s Lubomírem Zaorálkem drží noty s Evropskou unií. Nic jiného jim ani nezbývá. Naopak Miloš Zeman provokuje svými proruskými postoji. Tak hluboké rozpory dříve nebyly. To samozřejmě cizinu značně mate, protože dostává rozporuplné signály. Vláda je pro sankce, prezident je proti nim. Přitom jsou jedním z mála opatření, na nichž se je EU schopna dohodnout. 

Jaké to má dopady? 

Rozpory vytvářejí falešné obrazy o české politice. A nejen o tom, zda směřujeme na Západ, či na Východ. Jde i o rovnováhu moci. Navenek to působí tak, jako by centrem všehomíra v tomto státě byl prezident. Zastírá to fakt, že systémově nás táhne mnohem více na Východ Andrej Babiš. Důvod Zemanových provokací je vnitropolitický. Určitě bude chtít znovu kandidovat a drží si své voličské jádro ve startovních blocích. Na druhé straně peníze, mediální vliv a koaliční moc má v rukou oligarcha. I když se k zahraniční politice nevyjadřuje, je jeho mocenská vertikála blízká Vladimiru Putinovi. Bohužel folklorní tanečky vlády a prezidenta tento fakt zastírají. 

Takže je to hlavně nástup Babiše, který signalizuje, že se vracíme k autokracii východního typu. 

Západní model je postaven na principu zezdola nahoru. Pokud někdo chce v rámci stranické politiky něco dokázat, musí věřit v nějaké hodnoty a něco pro stranu udělat. ANO je organizované na úplně opačném principu. Nahoře je vůdce, který si nakupuje vliv a moc. Má v hrsti všechny okolo a podle své libovůle je jmenuje a odvolává. Proto se ministři a náměstci Babišova hnutí střídají jako ponožky. 

Prezidentovy provokace ale nemohou být jediným důvodem Babišovy popularity. 

Babiš využil těch celých pětadvaceti let od listopadu 1989 k tomu, aby se stal druhým nejbohatším člověkem v zemi. V době, kdy jsme se spolu se Západem potýkali s následky hospodářské krize a rostlo znechucení z politiky, začal vyprávět příběh o tom, že všechno bylo špatné. Zvlášť z jeho úst to zní paradoxně, protože má na mysli právě to uplynulé čtvrtstoletí. Veřejnost mu uvěřila, že jde do politiky už zajištěný a ne proto, aby si nakradl. Hřeší na to, že většina lidí rozlišuje miliony, ale ne miliardy či desítky miliard, což jsou objemy, v nichž se jeho byznys se státem pohybuje. 

Proč se Babiš vyhýbá komentování zahraniční politiky? 

Protože ji měří přes vodňanské kuře. Naše jediné štěstí je v tom, že tato kuřata a další své produkty nevyváží do Ruska. Problémy má ale s Polskem, které je zejména v této těžké době klíčovým spojencem v NATO, protože polské zemědělství hlavní konkurent jeho Agrofertu. Co se týče vztahů s USA, pravá podstata Babišových záměrů vyplave na povrch v okamžiku, kdy budou vrcholit jednání o volném obchodu mezi EU a Spojenými státy a vodňanské kuře se střetne s kuřetem americkým. 

Čím si vysvětlujete, že v Putinovi spatřují naděje i někteří konzervativní intelektuálové, pro něž je jakousi protiváhou k EU? V čem je podobný Babišovi? 

Faktem je, že politický a regulatorní diskurz v rámci EU se skutečně posunul velmi výrazně doleva. Za chvíli nám zakážou konzumovat cukr a začnou nám říkat, komu můžeme pronajmout vlastní byt. Konzervativec to má v dnešní Evropě nesmírně těžké. Pokud se snaží zapojit do debaty a nebere ohledy na politickou korektnost, často je umlčen nebo z diskuze přímo vyloučen. Putin to vidí a snaží seštelovat sám sebe do pozice ochránce konzervativních hodnot. Je evidentní, že část pravice ve Velké Británii, Francii i u nás mu na to skáče. Jenže Putinovi o žádné ideje a hodnoty vůbec nejde, jeho cílem je síla a moc. Je to stejný predátor jako Babiš. První týden se na lidi směje a maže jim med okolo úst, aby je druhý týden bez milosti sežral. A oba používají fíkové listy. U Putina je to Medveděv a u Babiše Sobotka 

Z jakého důvodu má z bývalých postsovětských republik jasné prozápadní postoje jen Polsko a pobaltské země? 

Jsem přesvědčen, že většina české společnosti se k Západu nechce otočit zády, což se ukázalo při průjezdu amerického konvoje. Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou v geopoliticky nejexponovanějším postavení, mají z Ruska největší strach. Je to způsobeno tím, že s ním sdílí společnou hranici, a také historickou zkušeností. Lidé tam vnímají zvýšenou agresivitu ze strany Moskvy mnohem citlivěji. 

Podle řady českých politiků je mnohem větším nebezpečím než Putinovo Rusko Islámský stát. Váš názor? 

Jak Putin, tak islamisté jsou hrozbou, nemá smysl je příliš porovnávat. Evropa je pod tlakem z východu i z jihu, jde o zjevnou snahu ji destabilizovat. Brusel ale nemá žádné plány, jak tomu čelit. Neví také, co dělat, když zbankrotuje Řecko nebo se dají do pohybu miliony lidí. Západ se musí postavit na nohy a znovu získat autoritu. 

Nepřispěla ke vzniku Islámského státu zahraniční politika Spojených států? 

Klíčovou roli Američané rozhodně nesehráli, to jsou řečičky salonních levičáků. Stejně jako zkazky o tom, že za všechno může kolonialismus. Bylo by tragickou chybou, kdyby si Západ kvůli islamistům sypal hlavu popelem. To, co se dnes odehrává na Blízkém a Středním východě, je náboženský a mocenský zápas, který Evropa zažila za třicetileté války, kdy bojovali protestanti s katolíky. Islámské kultury neprošly zásadní modernizací, kterou u nás představovala renesance, reformace a osvícenství. Podobné změny byly také v hispánském světě a svým způsobem i v asijských kulturách. Islámské země jsou rozděleny na sunnity a šíity. Je to jejich boj, nesmíme se do něj nechat vtáhnout. 

Vidíte řešení aktuální migrační vlny? 

Dlouhá léta se mluví o tom, že to je jedno z bezpečnostních rizik. Jenže se toho mnoho neudělalo. Schengen neznamená jen volný pohyb uvnitř, ale i závazek chránit vnější hranici. Bohužel všichni, kteří tuto klíčovou odpovědnost měli, selhali. Podle některých levicových, humanistických názorů bychom měli přijmout všechny uprchlíky s otevřenou náručí. Pokud ale takové záměry nejsou podepřeny schopností konat, generují velká rizika. Desítky milionů běženců by Evropu ještě více rozvrátily. Co se týče řešení, můžeme si vzít příklad z tvrdého přístupu Austrálie, a to je také demokratická země. 

Není krize, v níž se EU nachází, způsobena i tím, že chybí výraznější lídři? 

Učím studenty o transatlantických vztazích mezi Evropou a Amerikou. Klíčovým lídrem, který zachránil západní Evropu nejprve před Hitlerem a pak před Stalinem byl Winston Churchill. Dvakrát přemluvil USA, aby se angažovaly. Problém je v tom, že žádného Churchilla teď nikde není vidět. Přestože se Angela Merkelová snaží dělat maximum, je to málo. I proto, že nemá partnery. Západní společnost potřebuje znovu získat svou civilizační a kulturní kohezivitu a přesvědčivost. Bude se muset rodit více dětí, abychom byli schopni přežít i bez přílivu pracovních sil zvenčí. Rovněž budeme asi nuceni nahradit uspořádání států postavených na blahobytu větší soutěživostí. A nezbytní budou lídři Churchillova typu. Pokud tohle vše nenaplníme, budeme dál přešlapovat na místě. 

Po odchodu z celostátní politiky jste řadovým členem ODS. Má ještě šanci se prosadit? 

Připouštím, že Nečasova vláda dělala politiku příliš dlouho drakonicky, což Andreji Babišovi nahrálo. Asi jsme měli více povzbudit domácí poptávku, šířit více optimismu. Osobně se do politiky nehrnu, věci vidím spíše pesimisticky. Politik nemůže šířit jen černé předpovědi, nebyl by důvod ho volit. Co se týče Babiše, je třeba stále dokola upozorňovat na to, že jeho příběh o tom, že se tady pětadvacet let jen kradlo, je podvod. ANO už v preferencích dosáhlo maxima, jeho popularita začne klesat. ODS dělá vše pro to, aby získala důvěryhodnost, solidnost. Má schopné lidí, širokou členskou základnu ve všech regionech. Do studny spadnete rychle, dostat se zpátky nahoru je o hodně pomalejší.