Zemana v Moskvě budeme sledovat
5. května 2015 / rozhovor v médiích
Alexandr Vondra působil jako ministr zahraničních věcí i ministr obrany. Dnes už se ve vysoké politice nepohybuje, je jen řadovým členem ODS. Přesto dění nejen na české politické scéně bedlivě sleduje. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz se hovořil o Zemanově cestě do Moskvy i o dění na východě Ukrajiny. Rusko má taktickou výhodu, to Ukrajincům bychom měli pomáhat, domnívá se Vondra.
Českou republikou před nedávnem projel americký vojenský konvoj, který mezi politiky i občany budil velké vášně. Podle některých se jednalo o demonstraci síly a ruskou provokaci. Co dragounská jízda znamenala pro vás?
Normální přesun vojenské techniky z jednoho cvičení. Některé členské státy NATO – konkrétně baltské země, Polsko a Rumunsko – se cítí ukrajinskou krizí a ruskou asertivní politikou právem ohroženy a naší povinností jako jejich spojence je na takovém cvičení spolupracovat. Všichni za jednoho, jeden za všechny. Nebo: jak my k nim, tak oni k nám. Mám radost, že to český národ většinou pochopil.
Čím si vysvětlujete, že se kolem konvoje strhl takový humbuk?
Je tu velice aktivní ruská propaganda, která se snaží mobilizovat své příznivce. Těch bolševiků mezi námi není zas tolik, ale začali zvedat hlavy, když viděli původní nerozhodnost vládní koalice. Například nemístné přirovnání základen NATO k ruské okupaci v roce 1968, které předvedl ministr Stropnický. Nebo ustupování premiéra prezidentovi.
Američané nakonec projeli republikou v poklidu, Češi se ale pomalu začali připravovat na další průjezd – tentokrát ruských motorkářů. Ministr zahraničí Zaorálek akci označil za provokaci, za což ho komunisté tvrdě zkritizovali. Jak se na jízdu plánovanou k výročí 70. let od konce druhé světové války díváte vy?
Tentokrát má ministr Zaorálek pravdu. Je to Putinova provokace, i když chytře naplánovaná. Na první pohled to vypadá, že odpor k „freeriderům“ na motorkách je útok na svobodu a zpochybňování ruských obětí z 2. světové války, Ale stačí několik kliků na internetu, abychom zjistili, že šéf „Nočních vlků“ Zaldostanov je normální nácek a sentimentální obdivovatel Stalina. Mám rád fotbal, ale to neznamená, že si musím domu pustit anglické rowdies. Mám rád filosofii, ale to neznamená, že souhlasím s poklonkováním Martina Heideggera Adolfu Hitlerovi. A mám rád motorkáře, ale to neznamená, že budu umetat silnici stalinistovi Zaldostanovovi, i když má dlouhé vlasy, modrý kukuč a americkou motorku.
Když jsme u toho výročí, nelze se nezeptat na jednu aktuální událost, a tou je cesta prezidenta Miloše Zemana do Moskvy. Souhlasíte s tím, aby tam jel, nebo by měl uctít památku vojáků tady v Česku?
Jede-li prezident do Moskvy uctít památku padlých vojáků Rudé armády, která se podílela na osvobození Evropy, je to v pořádku. Prezident Zeman řekl, že jede uctít mrtvé, nikoli živé. Proto budeme jeho cestu pozorně sledovat, zda se nedá do služeb živé Putinovy agresivní propagandy.
Vaše stranická kolegyně Miroslava Němcová hlasitě vystupovala proti účasti Miloše Zemana na vojenské přehlídce v Moskvě 9. května. Prezident nakonec oznámil, že místo přehlídky se setká se slovenským premiérem Ficem. Troufnete si odhadnout, co ho k tomuto rozhodnutí přimělo?
Účast českého prezidenta na vojenské přehlídce, kde budou defilovat vojska a tanky, které se podílely na útoku na Ukrajině, by byla skandální. V tom má Mirka Němcová naprostou pravdu. Je to dobře, že prezident tuto účast nakonec odmítl. Myslím, že právě proto, že čelil silné kritice.
Co by se změnilo, kdyby se Miloš Zeman přehlídky zúčastnil? Jaký by to mohlo vyslat vzkaz spojencům České republiky?
Vzkaz by byl jasný. Česko se přesunulo na druhou stranu konfliktu – do společnosti Putina a severokorejského vůdce. Že je na Východě, nikoli na Západě.
Někteří poslanci mluvili o tom, že by vláda v případě, že se Zeman přehlídky zúčastní, neměla prezidentovi proplácet cestu. Situace se od té doby změnila, ale pokud by k tomu doopravdy došlo co by to vypovídalo o stav u české zahraniční politiky?
Vypadalo by to, jako že levá noha neví, co dělá ta pravá.
Kvůli cestě do Moskvy vypukla také rozmíška mezi Milošem Zemanem a americkým velvyslancem v ČR Andrewem Schapirem. Opravdu šlo ze strany amerického velvyslance o drzost, jak říká Hrad?
Byl jsem v televizi ve stejný večer jako americký velvyslanec a jeho slova jsem slyšel. Své argumenty řekl velmi diplomaticky.
Může mít tento spor dopad na dlouhodobé vztahy mezi Českou republikou a Spojenými státy?
Tahle přestřelka je spíš obrazem širšího problému. Česko-americké vztahy jsou dnes jiné, než byly před sedmi či dvaceti lety. Obamova administrativa udělala ve vztahu k Rusku některé chyby, které Kremlu zbytečně otevřely prostor k akci. Teď se to snaží v rámci NATO správně korigovat, ale česká vláda – na rozdíl od Poláků, Rumunů nebo Baltů – to neumí využít. V Kongresu leží miliarda dolarů na posílení obranné infrastruktury, ale my se o to neumíme bohužel přihlásit. Místo toho se utápíme v diskusích, jako je ta, na níž se ptáte.
Spor kolem cesty do Moskvy vypukl především kvůli dění na Ukrajině a na Krymu. Rusové odmítají, že by na Ukrajině byli přítomni ruští vojáci. Především v zahraničních médiích se ale objevují výpovědi ruských vojáků, kteří tvrdí, že na Ukrajině bojují nebo bojovali. Putin dokonce předal některým jednotkám vyznamenání za zásluhy v boji, přestože oficiálně se do žádného boje v poslední době nezapojili. Jak je podle vás tyto informace možné interpretovat?
Je to hybridní válka a k ní patří šíření lží i dezinformací během akce. Rok po ní se pak klidně přizná barva. Nejdřív na Krym vpochodovali neurčení „zelení mužici“, po roce byli v Kremlu dekorováni jako ruští hrdinové.
Americký prezident Barack Obama prozatím odmítá vyzbrojování Ukrajiny. Jeho političtí oponenti z řad republikánů mu to vytýkají. Doopravdy by dodávka zbraní Kyjevu mohla zvrátit vývoj na východě Ukrajiny?
Vyzbrojení Ukrajiny nemůže zvrátit poměr sil. Rusko je velmoc a vždycky bude silnější než Ukrajina, Ale Ukrajina má právo mít schopnost bránit své území a tlak na dodávky zbraní je také účinným nástrojem, jak tlačit Rusko k diplomatickému stolu.
Už od února jsou v platnosti nové minské dohody. Přesto neustále přicházejí zprávy, že jedna nebo druhá strana útočí, objevují se i informace o zraněných a mrtvých. Co je podle vás třeba udělat, aby doopravdy nastalo příměří?
Moskva i Kyjev musí do konce roku splnit, k čemu se zavázaly. Vojenské závazky jdou většinou za Rusy a civilní většinou za Ukrajinci. Důvodů ke skepsi je víc. Rusko má taktickou výhodu. Když ono nesplní své závazky, nic moc se mu nestane, zato Ukrajinu čeká politická krize. Když Ukrajina nesplní své závazky, spadne Rusku do klína celý Donbas. Měli bychom Ukrajincům v jejich reformách pomáhat.
Dění na Ukrajině svým způsobem ovlivňuje i dění v České republice. Ministr obrany Martin Stropnický chce obnovit odvody, které by se týkaly mužů i žen. Stát by tak měl k dispozici seznam lidí, kteří jsou schopni v případě ohrožení posílit českou armádu. Má takový krok doopravdy smysl? Nestačí nám jen profesionální armáda?
Hrozby jsou dnes větší než před deseti lety, profesionální armáda není dostatečně početná. Dával bych ale přednost aktivním zálohám a náboru dalších zájemců a specialistů. Plošné odvody budou stát jen peníze, ale armádě trn z paty nevytrhnou.
Když už jsme mluvili o výročí konce války, jaké ponaučení si z můžeme ze „druhé světové“ odnést?
Je to krach politiku „appeasementu“ v Mnichově. Lekce, že ustupovat zlu a agresi se nevyplácí.
Chystáte se vy osobně na nějakou vzpomínkovou akci?
Jsem teď soukromý občan, ale půjdu jako každý rok na Terezínskou tryznu.
(Autor: Martina Učňová)