Z médií

Šéfem NATO nebudu, nejsem poslušňák

1. prosince 2012 / rozhovor v médiích

Ve středu oznámil ministr obrany Alexandr Vondra rezignaci. Už v říjnu neobhájil křeslo v Senátu, načež ani neobhajoval post místopředsedy ODS. Odchod z vlády vysvětlil ztrátou důvěry voličů.

Čímsi tu ztrátu důvěry vysvětlujete? 

Samozřejmě mi už před volbami bylo jasné, že se zátěží zvanou ProMoPro to nebude jednoduché. Když jsme s mým volebním týmem připravovali kampaň, zvažovali jsme každou větu. Vždycky jsme si představovali, jak to bude vypadat, když někdo přijde a nastříká přes to ProMoPro. Přicházeli za mnou lidi a radili, abych nekandidoval. Já jim na to říkal: To není fér, každý politik by si demokratický mandát měl ve volbách otestovat. Ale věděl jsem, že pokud neuspěju, má pozice se oslabí. Taky jsem z té porážky hned vyvodil závěry, neusiloval jsem na kongresu ODS o obhajobu místopředsedy. 

Takže kdybyste senátní křeslo obhájil, na místopředsedu byste kandidoval? 

Bezpochyby. Sice by z toho někteří borci na severu radost neměli, ale šel bych do toho. 

Z ústecké ODS, za niž jste byl koneckonců místopředseda, jste podporu necítil? 

Řekl bych, že v Ústí a Chomutově se na některých adresách po mé rezignační tiskovce otvíralo šampaňské. 

Předpokládám, že na těch adresách mají bydlet místní bossové Patrik Oulický a Alexandr Novák. 

Samozřejmě, lidé navázaní na Oulického a Nováka. Já jsem do Senátu neprošel, ale měl jsem aspoň 17,5 procenta na Litoměřicku, v těžce venkovském kraji. A kolik máme v Chomutově a vÚstí v krajských volbách? Pět, maximálně deset procent. Vždyť v severních Čechách s výjimkou Teplic, kde dobře vládne Jarda Kubera, už nedržíme jediný velký město. Takže ano, oni by taky měli neprodleně vyvodit důsledky z voleb. Zatím jsem od nich žádnou reflexi neviděl. 

Jaký je to pocit, nepostoupit ani do druhého kola, i když se člověk v kampani hodně snažil? 

Fakt jsem bojoval jako lev, ale politika je tak jako sport krutá disciplína, člověk tomu dá všechno, a stejně občas prohraje. Ale nemá cenu věšet hlavu. Byl jsem teď sedm let v nepřetržitém zápřahu, je třeba relaxovat a doplnit palivo. Chci si taky přečíst nějakou knížku a přemýšlet, kam jde společnost. 

Kam? 

Žijeme v přelomové době, celková důvěra v politický systém je podlomená. Souvisí to s ekonomickou krizí, lidi všude na Západě si zvykli, jak se polštář neustále nafukoval, a teď se najednou čtyři pět let vypouští. To je samozřejmě živná půda pro blázny a populisty. Mladý Klaus teď o tom na Aktuálně.cz napsal velmi dobrý blog. Pravice by tu měla umět reagovat. 

Je toho ODS schopna? 

Podle mého odhadu tak třetina ve vedení nemá čas, je pohlcena vládnutím, třetina se cítí odstavena od moci a intrikuje, třetina frustrovaně sedí doma a nadává. Teď jsem si o víkendu projížděl levicové servery, abych viděl, co se děje v táboře protivníka. A vidím, že tam je docela živo. U nás se toho děje málo. 

Jaké máte bezprostřední plány? 

Po tiskovce, kde jsme společně s premiérem oznamovali mou rezignaci, jsem ještě chvilku zůstal v hloučku novinářů. A pořád se ptali jako vosy: Co budete dělat, co budete dělat? Tak jsem se už na odchodu usmál a řekl, že kdybych myslel na svou kariéru, tak nebude žádný 17. listopad. To byla samozřejmě nadsázka, ale chtěl jsem říct, že kdybychom v disentu uvažovali o kariérách, nikdy jsme k 17. listopadu nedošli. Já nepotřebuji vydělávat velké peníze, já hledám uspokojení v práci. Teď se těším na advent, třeba bude sníh, bílo. Uvidím začátkem příštího roku. 

Má úvaha o tom, že byste šel do vedení NATO, reálný základ? 

Tak já před třemi týdny četl v Lidových novinách rozhovor s Brucem Jacksonem, který tam říká, že bych byl dobrý generální tajemník NATO. Bruce byl u všech debat kolem rozšíření Aliance, Češi, Poláci a další mu mají být co vděční. Ale při vší úctě k němu je to dnes čistá utopie. Kdokoliv z České republiky si na tu funkci těžko sáhne. 

Proč? 

Nechci znít defétisticky, ale Francouzi a Němci budou chtít poslušňáka. A my jsme přeci jen bojovníci, a dobře tak. 

Stálo vám těch šest let ve vysoké politice za to, nezkazily vám pověst z diplomacie a disentu? 

Vím, že odcházím z vlády s pošramoceným kreditem, ale představa, že sedíte ve dvou vládách, na svém ministerstvu měníte zajeté pořádky, a přesto nikomu nehrábnete do jeho zahrádky a vyjdete z toho bez šrámu, je mimo mísu. Já věděl, že obrana bude sebevražedná mise, taky jsem se do toho nehrnul, vyhověl jsem přání Petra Nečase, který určité věci na obraně chtěl změnit a požádal mě, ať se do toho pustím. 

Myslel jsem to i tak, jestli jste za těch šest roků nezpapalášštěl. 

To snad ne. 

Jak jste kdysi letěl vládním speciálem do Bukurešti na Slavii. 

Já jsem neletěl letadlem na fotbal. Byl jsem letadlem na normální pracovní cestě, kde jsem měl normální schůzky s ministry, a večer jsem buď mohl jít s někým na večeři, sedět na hotelu, nebo jít na fotbal. Jistěže si občas na internetu čtu: Vondra vypadá jako papaláš, ztloustl, mluví jako každý politik. Jasně, ztloustl. Politika, pokud se dělá poctivě, znamená sedět od rána do noci sedm dní v týdnu. Pak nemám čas jít si na dvě hodiny zaběhat, nejsem takhle založený. A pak člověk vypadá, jak vypadá. 

A ten newspeak? 

Čtyřiadvacet hodin na vás číhají novináři s mikrofony a málokdo má talent okamžité vtipné odpovědi. Tady to dokáže pár politiků s výjimečnými hereckými schopnostmi, Klaus, Zeman. 

Ve vaší knize Děda se taky nebál Dana Němcová píše ve smyslu: Šel jsi, Sašo, s pány na led. Nešel jste na tenký led s ODS, jíž jste obstaral vývar u ProMoPro? 

Občas jsem si tuhle spekulaci někde přečetl, ale je to naprostý nesmysl. Takové věci já prostě nedělám, tečka. 

Jak si sám vysvětlujete zabavenou částku 135 milionů na kontě pana Veverky v Rakousku? 

Na přelomu let 2008 a 2009, kdy začalo plnění smlouvy, tak co já vím, přišla na Úřad vlády faktura s globální částkou a nebyla řádně zdokladovaná. A lidé, kteří to měli na starosti, ji zcela správně odmítli proplatit. A nechali na to udělat audit. Koneckonců tyhle peníze plus druhá sporná částka z jara, kdy já už jsem na Úřadě vlády skončil, byly proplacené až na konci roku 2009. A součet těchto částek dává zhruba dohromady tu částku zadrženou na kontech v zahraničí. Nevím. Já si to neumím vysvětlit. Každopádně ty peníze za dobu, co já jsem tam byl, proplacené nebyly. 

Vy jste se bránil na začátku, a pak jste v podstatě přestal. Jako kdybyste dal svým kritikům za pravdu, že na tom něco je. 

To je těžká věc. Mně skutečně účetnictví, faktury ani smlouvy neprocházely rukama. Já jsem je nepodepisoval, neschvaloval, tak to prostě na Úřadě vlády bylo nastavené. Takže veškeré informace jsem si byl nucen shánět ex post, když aféra vypukla, jako kdokoliv jiný. Druhá věc je, že jsem z toho byl lidsky strašně otrávený. Znovu říkám: Já mám svědomí čisté. Dnes jsem samozřejmě poučenější, že bych se to snažil daleko víc hlídat. Ale to skutečně byla doba, kdy počet schůzek rostl geometrickou řadou, jak se politici toužili v době krize předvádět. Češi byli ve strašně složité situaci. Času bylo nesmírně málo a úkolů obrovské kvantum. Mě hrozně uráží, když se o tom píše jako o korupční záležitosti. Je legitimní psát o tom, jestli se uhlídaly všechny peníze, jestli si tam firmy mezi sebou nedělaly daňové optimalizace, jestli to všechno bylo dostatečně zdokladované, ale já absolutně nevěřím, že z týmu těch mladých lidí, kteří na předsednictví dělali, měl někdo nepoctivé úmysly. Já k tomu řekl mnoho věcí, ale rozumíte…To je člověku prd platný. Tohle nejde vysvětlit. Jak? Sám jsem zvědavý, k čemu ti vyšetřovatelé dojdou. 

V době, kdy aféra vypukla, Karel Schwarzenberg do LN vyprávěl, že jste ho přesvědčoval, že to je spiknutí, podle Schwarzenberga jste o tom byl přesvědčen. To je standardní obrana politiků v potížích. Proč bychom téma spiknutí měli věřit vám? 

Jsou tu dvě podivné věci. Za prvé způsob, jak se na to, že je někde problém, přišlo. Že předsednictví stálo víc, než se původně předpokládalo, to jsme všichni věděli. Přesto to prošlo normálními schvalovacími procedurami, včetně Fischerovy vlády. Nikdo nic nezpochybňoval. Pak jsem přišel na obranu, začal dělat změny, a nato ministerstvo financí poslalo kvůli předsednictví kontrolu na Úřad vlády. Nic tam nenašlo. Pak najednou FAÚ objevil někde nějakou částku. Ta podle zákona o praní špinavých peněz, pokud by byla záhadná – a transfer 120 nebo kolik milionů je skutečně podivný –, měla v tom jejich online systému vyskočit rok předtím. Ale vyskočila někdy v říjnu, v listopadu 2010. Proč až takhle pozdě? 

Co je ta druhá podivnost? 

Víte, člověk se to snaží poctivě vysvětlovat, a pak po chvíli zjistí, že tu jsou lidé zásobující některá média informacemi, které mě mají poškodit. A nejen v souvislosti s ProMoPrem, ale čímkoli, co na mě může vrhnout špatné světlo. 

Kdo to je? 

To někde sedí pár bývalých novinářů, kteří už v novinách z nějakých důvodů dávno nejsou, můžou se jmenovat David Hluštík (dříve redaktor Blesku a LN, posléze mediální poradce exministra obrany Martina Bartáka – pozn. red.) a podobně, někde v Praze mají kancelář, k dispozici rozpočet, nevím od koho, a na plný úvazek diskreditují vybraného člověka. 

Tahle skupina pracovala na vaší diskreditaci? 

Já nemám čas ani nástroje ani puvoár tohle zjišťovat. Ale samozřejmě, že to takhle je. To se člověk dozví, stačí mít otevřené uši. 

Na kongresu před měsícem jste říkal, že to mediálně živil Vy-víte-kdo. Kdo? Kalousek? Cítíte se jako Kalouskova oběť? 

Ne. Ne. Já jsem posledních šest let v politice dělal, co nejlepšího jsem uměl, a teď je čas dát si pohov. Rozhodně nechci na nikoho ukazovat prstem, to ne. 

Povedlo se vám zefektivnit armádu a ministerstvo? 

Pomohl jsem armádě projít těžkými rozpočtovými soutěskami. Místo rozpočtu 58 miliard, s nímž jsem nastupoval, dnes hospodaříme se 42 miliardami. Nerezignovali jsme na jediný spojenecký závazek. Chci poděkovat vojákům, jak to zvládli. Jsem na ně hrdý. Prosadili jsme zákon, který ruší povinnost nakupovat vojenskou techniku přes soukromého prostředníka. 

Existuje námitka, že i v řadě západních států nenakupuje takhle citlivé zboží stát, ale má na to soukromníky. 

Faktem je, že to je úplně jiná branže, než když se nakupují rohlíky na krámu nebo auta pro běžný provoz. Každý stát se snaží mít o trochu lepší zbraně než ten druhý. Aby to bylo lepší, musí to utajovat. Na poslední B-2Američané samozřejmě nepustí ani mě, abych si to šel prohlédnout. Výjimky musí zůstat a koneckonců i v novém zákoně zůstávají, ale je důležité, aby se jich nezneužívalo a zbytečně se nerozšiřovaly na všechny nákupy. Navíc ti prostředníci často k obchodu ani žádnou přidanou hodnotu nedodají. Když jsme měli problémy s letouny CASA, nejdřív s avionikou, teď se systémem pasivní obrany, Omnipol nám s ničím nepomohl. Pomohlo, až když se tomu začal věnovat výrobce. Prostředníci si často nastavovali exkluzivní vztah s firmou a nebylo pak možné to obejít. My jsme to rozstřelili i tím, že nový zákon nám umožňuje nakupovat přes alianční agenturu NAMSA, která si z toho nebere dramatickou marži. Děláme to přes ně druhý rok, nakupujeme tudy ruční zbraně, munici a tím ušetříme 30 až 35 procent z ceny. 

Bez DPH, která by šla českému státu. 

Ano, to je pravda, těch 30 až 35 procent ušetříme pro rozpočet ministerstva obrany. Ale minus 20 procent na DPH je pořád 10 až 15 procent. Ta se předtím ztrácela v kapsách prostředníků. 

Druhá pochybnost: nepřišlo zrušení prostředníků pozdě? Velké investice armáda už stejně provedla, teď utrácí o dost míň. 

Tak jasně že když byl celkový rozpočet 58 miliard a dnes je 42, dřív šlo na investice 15 miliard, dneska sedm. Ale je to systémová změna, která bude platit i za pět deset let. Ekonomika se probere a i armáda zase bude investovat víc. 

Taky se vám vyčítá, že jste nedotáhl do konce otázku stíhacího letectva. Brzy vyprší smlouva o pronájmu gripenů od Švédska. Zatím jste novou neuzavřeli. 

Před rokem jsme ve vládě diskutovali, jestli si schopnost bránit vzdušný prostor vůbec uchovávat. Vláda se rozhodla mít stíhačky i nadále a pak mě pověřila jednat se Švédskem o prodloužení pronájmu. Je to překlenovací řešení, poněvadž by byl nesmysl se v dobách krize uvazovat na dvacet třicet let. V létě mi vyjednávači přinesli výsledek s tím, že lepší nabídku už nedostaneme a ať vládě doporučím, aby to schválila. Já jsem doporučil pokračovat dál v jednáních. No a po čtyřech dalších měsících jsme se se Švédy dostali na číslo pro nás jednoznačně výhodnější. Uvidíte příští týden. Někdy je lepší vyjednávat trochu déle a nekývnout prvnímu prodavači na rohu. Což se tu bohužel občas dělo. 

(Autor: Daniel Kaiser)

štítky: #