Ve svém kandidátském projevu před dvěma lety jsem řekl, že výsledek voleb chápu jako příležitost v naší zemi odpovědně vládnout a udělat pořádek. A dodal jsem, že pokud tuto šanci nevyužijeme, ztratíme důvěru veřejnosti a našich příznivců a půjdeme si pro výprask v krajských  i senátních volbách. A toho výprasku jsme se dočkali.

Proč? Nezavádíme snad pořádek? Pevně věřím, že ano. Tato vláda – na základě požadavku vás, Kongresu ODS – zahájila tažení proti nehospodárnosti a korupci na všech úrovních. Děláme nezbytnou věc, ale neseme za ni momentální politické náklady. Když se čistí chlív, lidé cítí smrad. Není nic platno, že hnůj tam leží již roky od časů našich předchůdců, mnohdy z jiných politických stran. My zavádíme pořádek, my ten chlív čistíme a linoucí se zápach si veřejnost spojuje i s námi. I to je úděl zodpovědných politiků.

Nevládneme snad zodpovědně? Výsledky naší vlády tu podrobně rozebral premiér Petr Nečas. Za sebe jen dodám, že vládní koalice možná není ideální, ale vládně zodpovědně a především, konečně po dlouhých dvanácti letech, dělá klíčová rozhodnutí s výhledem delším, než je jedno volební období . Je logické, že nepopulární leč nezbytná reformní opatření dělala v prvním poločase vládnutí. Tato politika nepochybně zradikalizovala naše oponenty, opozici, odbory i všechny další levičáky. Ale to není důvod, který by nás připravil o naše voliče. Stejně tak jím zcela jistě není otázka, zda má být DPH o jedno procento vyšší nebo nižší.

Navíc je tu železné pravidlo platné pro každé racionální vládnutí – v prvním poločase pracujeme více pro stát, v druhém poločase pak víc pro lidi. Základní parametry naší ekonomiky jsou – navzdory krizi v Evropě – dobré a my máme na čem stavět. Jen musíme dát lidem naději, probudit v nich pozitivní myšlení.

Výsledky voleb samy o sobě nejsou katastrofou. V poločase reformní vlády uprostřed krize se o moc lepší výsledek čekat nedal. Navíc dominantní postavení na pravici jsme uhájili. Ano, prohráli jsme dramaticky, ale vítězství se očekávat nedalo. Za hlavní problém nepovažuji , že jsme nedostali v celostátním průměru o tři čtyři procenta více, ale že naši kmenoví voliči v mnoha regionech zůstali doma. Je to důsledek skutečnosti, že v mnoha místech se naši vlastní členové kampaně účastnili velmi vlažně. Je to důsledek toho, že mnozí naši kmenoví voliči vidí poškozenou značku ODS. Je to důsledek toho, že lidé vidí naše vnitřní šarvátky a neúctu k základním pravidlům demokratické republiky. Že neumíme dodržovat dohody a že menšina nedokáže respektovat většinu. Důvěra je podlomena, a to je alarmující.

Nyní bych se rád vrátil k anekdotě, kterou jsem citoval na úvod svého projevu. Muž, který prohlásil, že jsme korupčníci, kteří dělají dobré věci, určitě mluvil tvrdě a zjednodušeně, ale svým způsobem vyjádřil názor řady našich – možná už bývalých – voličů. Naši voliči od nás neočekávají svatost, ale práci a výkonnost. Nás boj proti korupci myslíme velmi vážně, ale není to hlavní téma. Nejstrašnější – nejen morálně, ale i voličsky – je skutečnost, že na nejednom místě došlo k privatizaci ODS za účelem naplňování obchodních záměrů místních bossů. V těchto místech složky ODS přestaly plnit funkci demokratické strany a přeměnily se v pouhé mocenské páky v obchodní sktruktuře. Na řadě míst jsme přestali pracovat pro naše spoluobčany, sousedy, voliče, ale jen a pouze pro konkrétní finanční zájmy. A voliči to vidí.

Proto vás prosím: Než začnete mezi svými členy nadávat na vládu či neschopné vedení strany, zamyslete se nad tím, jak u vás, ve vašich oblastech a regionech funguje ODS, je-li demokratickou stranou nebo pouhou místní firmou. Položte si otázku, proč mnohde máme v našich řadách tolik stavbařů a proč nám ubývá ekonomů. A zjednejte nápravu, protože zisk je krátkodobý, ale značka ODS by tu měla přetrvat i pro naše děti a vnuky.

Abych jen nekázal, začnu se zpytováním svědomí sám. Na volebním Kongresu před dvěma lety jste volali po očistě. Dostal jsem od vás důvěru

V rámci pokání nechci zmiňovat, kolika příživníků na obraně jsem se zbavil, ani kolik miliard jsem ušetřil. Faktem zůstává, že reakce na sebe nedala dlouho čekat. V neskutečné mediální kampani, vyvolané – vy víte kým, jsem přišel o dobrou pověst. Jakkoli mé spojení s kauzou ProMoPro považuji za umělé a cítím se nevinen, jsem si vědom, že je jedním ze závaží, která zatěžují mne i naši stranu. Nejsem z těch, kdo odchází z boje. Umím stát na barikádě, i když teče krev. Měl jsem upřímný pocit, že nesmím podlehnout tlaku překupníků zbraní a jejich politickým pasákům, že musím vytrvat. Ale přiznám se vám, že jsem si loni na jaře mnohokrát kladl otázku, zda jsem neměl rezignovat na funkci ministra. Zda bych přeci jen neudělal větší radost voličům než strukturám chobotnice. Jestli jsem v tomto rozhodování  udělal chybu, upřímně a hluboce se vám a vaším prostřednictvím i celé ODS omlouvám.

I proto jsem se po důkladném zvažování rozhodl, že na tomto Kongresu nebudu obhajovat funkci místopředsedy strany. Tento krok činím mimo jiné s plným vědomím, že ulehčí premiérovi kdykoli rozhodnout o mém setrvání či nesetrvání v ministerské funkci, aniž by tak přišel již o třetího místopředsedu strany.

Jako poslední mi dovolte zdůraznit věc, která na tomto Kongresu nezazní poprvé, ale doufám, že z mých úst bude znít silnější: Proboha, přátelé, vzpamatujte se! Vidíme výsledky posledních voleb, vidíme nestoudnou otevřenou kolaboraci ČSSD s komunisty. Politika je také boj o moc a nyní ji třímáme v ruce my. To skutečně kvůli našim žabomyším sporům chceme předat moc komunistům? Já tedy ne. Proto vás žádám, dejte důvěru Petru Nečasovi, aby mohl dokázat to, co jsme si tu před dvěma lety slíbili.

Děkuji vám za pozornost.