Začátkem měsíce měl jeden ze čtyř letounů CASA poruchu na motoru. Jde už o třetí závadu, která se letos objevila. Byla zatím nejzávažnější?

Vedle problémů s napájením letounu a tedy i signalizace motoru se objevily také výpadky a samovolné přelaďování frekvencí komunikačních a navigačních systémů. Během letu do španělské Sevilly nastaly dvakrát a při návratu do Prahy třikrát. Podobné výpadky se přitom objevují opakovaně, docházelo k nim už na jaře.

Výrobce, tedy evropská EADS, měl přeinstalovat softwarové vybavení. Jak to dopadlo?

Do letounů byl sice nainstalován jiný software, ale problémy přetrvávají. Inspekce ministra obrany nedoporučuje provoz, dokud se problémy nevyřeší. Výjimku tvoří pouze technické lety za účelem jejich odstranění. My to tedy vyhodnocujeme jako vážné závady. Z dosavadních jednání jsme ale získali dojem, že výrobce i dodavatel problémy zlehčují. To nemůžeme připustit.

Jak zástupci EADS a Omnipolu argumentují?

Nechci jejich výroky reprodukovat. Opakuji ale, že problémy zlehčují. A proto jsme se rozhodli bouchnout do stolu. Problémů s těmito letadly je skutečně mnoho. Navíc nejsou schopna nasazení v zahraničních misích. Nemohou tedy plnit hlavní úkoly, kvůli nimž je Česko koupilo.

Jak budete postupovat?

Pokud závady nebudou řádně a včas odstraněny, navrhnu vládě odstoupení od smlouvy. E15: Letadla mají být zcela bez závad – včetně systému pasivní ochrany, který je klíčový právě v misích – do konce listopadu. Tento termín ale zřejmě splněn nebude. Na systému pasivní ochrany musí proběhnout uživatelské, tedy vojskové, zkoušky. Neumím si představit, jak by to bylo možné stihnout, když náčelník generálního štábu zakázal lety.

Mezi civilisty ještě rezervy jsou

Necelých 44 miliard korun, s nimiž hospodaříte letos, považujete za částku, kde už jde s trochou nadsázky o přežití. Jak to bude v příštích letech? Rozpočtové výhledy jsou stále temnější.

Příští rok ještě zvládneme. Mají-li ozbrojené síly plnit své současné úkoly, které vyplývají z vojenské strategie, ústavních povinností a spojeneckých závazků, jsme na absolutní hraně možností. A pokud jde o rozpočtové výhledy na léta 2013 a2014, nervózní jsou všichni ministři financí v Evropě včetně toho našeho.

Co tedy máte v plánu?

Musíme mít schopnost pružně reagovat, mít více alternativ. A přesně na to se teď připravujeme. Dilema je jasné. Pokud by bylo méně peněz, musíme přehodnotit dosavadní úkoly. Ale v žádném případě nesmíme rezignovat na povinnosti, které jsou spojené s ochranou státu.

Spekuluje se o katastrofickém scénáři patnáct plus pět nebo šestnáct plus šest, tedy o výrazné redukci jak vojáků, tak občanských zaměstnanců. Jen připomenu, že rezort obrany nyní tvoří na 21 tisíc vojáků a osm tisíc občanských zaměstnanců.

V civilním sektoru rezervy ještě jsou. Ale u počtu vojáků teď naprosto odmítám hovořit o jakýchkoli číslech. V současnosti nevíme, s kolika penězi budeme za dva, respektive tři roky hospodařit. Jistě, určité výhledy existují. Z našeho pohledu jsou ale velmi neuspokojivé. Určitě budeme bojovat o to, abychom dostali více.

Jedna brigáda je absolutní minimum

Dotklo by se další snížení rozpočtu závazků Česka vůči NATO?

Je pravda, že ledacos lze přehodnotit. Náš příspěvek ale oslabit nemůžeme. Aliance nám poskytuje nejlepší bezpečnostní záruky v našich moderních dějinách. Navíc platí přísloví, že žádný oběd není zadarmo. Čili představa, že bychom rezignovali na své spojenecké závazky a zároveň spoléhali na to, že ony záruky nám budou poskytovány dál, je iluzorní. Svým postojem bychom NATO oslabili.

Říkal jste, že některé věci je možné přehodnotit. Co třeba takzvané sdílení schopností mezi armádami spojeneckých zemí?

O větší dělbě práce v současnosti jednáme. A doufám, že nezůstane jen u slov. Už příští rok na summitu NATO v Chicagu mají být na stole první konkrétní výsledky.

Byla by armáda schopna i po škrtech, které naznačují rozpočtové výhledy, poskytnout na půl roku celou jednu brigádu, jak jsme se zavázali?

Podle vojenské strategie máme ambice poskytovat toho souběžně více než pouze jedno brigádní úkolové uskupení. Pokud bychom přistoupili k nějakým modifikacím, muselo by to být na bázi buď toho, anebo onoho. Na druhé straně si nedovedu představit, že bychom pro NATO nedali dohromady jednu bojeschopnou brigádu. To je absolutní minimum.

Jaké další schopnosti nyní nabízíme a kde by bylo možné uvažovat o propojení se spojenci?

Dlouhodobě se specializujeme na dopravní vrtulníkové letectvo. Jednáme jak s Ruskou federací, tak se Spojenými státy. Na podzim přiletí do Prahy prezident Medveděv, premiér Nečas o tom už hovořil s prezidentem Obamou. Na našem území je výcvikové centrum. Vedle toho tři české vrtulníky donedávna působily v Afghánistánu, vrátily se minulý víkend. Dále se zaměřujeme na oblast logistiky, kde připravujeme mnohonárodní zásobovací středisko. Mělo by být umístěno právě v Česku kvůli jeho strategické poloze uprostřed Evropy. Dalším příkladem je naše chemické vojsko.

Kde konkrétně by středisko bylo?

Zatím je ve virtuální podobě. Koordinační logistické centrum ale NATO nezbytně potřebuje. Momentálně se chce do projektu zapojit už osm spojeneckých zemí, s dalšími se jedná. Zásobování je jednou z typických oblastí, kde je zbytečné, aby měl každý úplně všechno. Tady můžeme sdílet řadu schopností.

Jak by se česká armáda na centru podílela?

Nabídli bychom vlastní logistické kapacity, například na střední Moravě, které jsou už modernizované. Ještě bych se vrátil k vrtulníkům. Nakolik je šance, že by v Pardubicích vzniklo výcvikové centrum USA? A skutečně se zvažuje výměna našich ruských či polských strojů za americké MH-6 Little Bird? Výcvikový program v Pardubicích byl zahájen už v létě. Předpokládáme, že se nebude týkat pouze afghánských pilotů, které jsme doposud školili a nadále školíme i v Kábulu, ale také jejich kolegů ze zemí NATO včetně Američanů. A pokud jde o modernizaci našeho vrtulníkového letectva, stále není definitivně schválena jeho koncepce. Platí ale, že chceme rozvíjet jeho transportní a multifunkční schopnosti. Naopak nepočítáme s investicemi do útočných Mi-24 a Mi-35. Výměna, na niž se ptáte, je otázkou dalšího rozhodnutí.

Příprava na svět po Afghánistánu

Kdy odejde česká armáda z Afghánistánu?

Platí rčení: společně do operace a společně zpět. Je evidentní, že všechny země dělají maximum pro to, aby byla afghánská vláda v roce 2014 schopna zajišťovat vnější i vnitřní bezpečnost své země sama. Proto jsme také přeorientovali naše aktivity od rekonstrukčních projektů k výcviku afghánských vojáků a policistů. Tam je třeba postupovat velice rychle dopředu, protože nikdo nechce zůstat v Afghánistánu ani o den déle, než je nutné. Tím ale neříkám, že se chystáme k útěku. Musí to být společná akce.

Budete příští rok žádat vládu a parlament o prodloužení mandátu pro české vojáky?

Učiníme tak někdy v polovině příštího roku, zřejmě po summitu NATO. Zcela jistě budeme žádat o mandát pro rok 2013, možná i 2014. Obecně platí, že Západ se bude muset kvůli ekonomické situaci více uskromnit a misí už nebude tolik jako v posledních deseti či patnácti letech. Pro nás z toho vyplývá jediné: rozhodně nemůžeme stavět a budovat armádu výlučně pro fungování v misích. Primární odpovědností je chránit naši republiku a plnit úkoly v rámci kolektivní obrany.

Připravujete vojáky na úkoly doma?

Nic radikálního v tom smyslu, že žádné mise nebudou, neříkám. Těch možností už ale nemusí být tolik. Vždy záleží na bezpečnostní situaci ve světě a také na ochotě spojenců se do řešení toho či onoho konfliktu zapojit.

LOM Praha se privatizovat nebude

Už máte představu o budoucnosti státního podniku LOM Praha a továrny na opravy obrněné techniky ve Šternberku?

V posledních dvou až třech letech se náš rozpočet snížil o více než deset miliard. Proto nejsme a nebudeme schopni zaplňovat výrobní kapacity všech státních podniků. Pro ně z toho vyplývá nutnost shánět si zakázky jinde. Dozorčí rada LOM na jaře neschválila účetní uzávěrku, protože existovaly pochybnosti, zda z firmy nejsou účelově vysávány prostředky. To byl také důvod, proč tam sekce správy majetku neprodleně poslala externí audit.

Nyní se ale o údajně podezřelý výběr společnosti KPMG zajímá policie…

Návrh postupu mi předložil jak můj první náměstek, tak generální sekretář zodpovědný právě za majetek. Zcela správně argumentovali tím, že je třeba konat co nejrychleji. Na jaře skutečně hrozilo, že bez okamžitého nastolení pořádku nebude mít LOM koncem roku na výplaty. Druhým důvodem byla vážná podezření o způsobu hospodaření, která audit potvrdil a dokonce ještě rozšířil. Podali jsme trestní oznámení, zároveň byli odvoláni dva vysocí manažeři.

Chcete tedy říci, že na uspořádání řádného výběrového řízení na auditora nebyl čas.

Běžná otevřená soutěž by trvala půl roku. Přitom riziko, že se LOM ocitne ve vážných problémech, bylo extrémní. Konečná cena auditu je 8,8 milionu korun, není tedy pravda, že to bylo deset milionů. Kdybychom nejednali, škoda způsobená naší nečinností by byla desetinásobně vyšší. Nemám důvod jakkoli o postupu, který zvolili moji podřízení.

A co případná privatizace LOM či nalezení strategického partnera? Podle šéfa Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiřího Hynka je třeba i tady jednat rychle, protože jinak LOM i šternberskou továrnu opustí kvalifikovaní pracovníci a o prázdné haly už pak nebude zájem.

Souhlasím, že je třeba konat rychle, což jsme v případě LOM udělali. A co se týče šternberské továrny, je evidentní, že i tam je rychlost na místě. Je jasné, že v současnosti už nepotřebujeme tak velké kapacity, které ve Šternberku a rovněž v Novém Jičíně jsou. Nyní jednáme o transformaci ať už formou prodeje, anebo pronájmu šternberských provozů. Jiná cesta než zajištění zakázek ze soukromého sektoru v tomto případě není.

A privatizace LOM či vstup investora do firmy?

Tento podnik, který opravuje především vrtulníky, pro nás i nadále zůstane strategický. Zahájili jsme jeho restrukturalizaci, aby hospodařil efektivně. Prodej LOM tedy nepředpokládám. Dopravní vrtulníkové letectvo je jednou z priorit české armády. Vstup soukromého investora si dovedu představit, ale určitě ne v blízké budoucnosti.

Oceněných za třetí odboj budou tisíce

Od 17. listopadu začne platit zákon o třetím odboji. Vláda, byť se značným zpožděním, splatila dluh ještě žijícím bojovníkům proti komunismu. Co to ministerstvu přinese?

Z této normy pro nás vyplývá důležitá role, budeme fungovat jako správní orgán. Neznamená to ale, že bychom o žádostech rozhodovali pouze my. Všechny je budeme zpracovávat ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek Ústavu pro studium totalitních režimů a případně regionálními archivy. V současnosti už máme několik stovek žádostí, podle předběžných odhadů by jich měly být tisíce.

Odhadnete, jak dlouho bude vyřízení žádostí trvat?

Vzhledem k tomu, že nejde pouze o symbolické odškodnění, ale možné materiální nároky, to úplně jednoduché nebude. Řízení proto může trvat i několik měsíců. Bezpochyby to ale zvládneme. Je důležité ocenit ty, kteří se postavili komunistické totalitě. Na rozdíl od prvního a druhého odboje jde stále o velmi živou problematiku.

(Autor: Pavel Otto)