Obranná strategie ČR nahrazuje Vojenskou strategii ČR z roku 2008. Materiál navazuje na klíčové strategické dokumenty ČR a NATO, především Bezpečnostní strategii ČR (2011) a Strategickou koncepci NATO (2010) a reflektuje rovněž Evropskou bezpečnostní strategii přijatou v roce 2003.  

 

Obranná strategie ČR představuje záměr vlády ČR k zajištění obrany státu, který je postaven na třech hlavních pilířích – zodpovědném přístupu státu, moderních a akceschopných ozbrojených silách a uvědomělých občanech. Dokument shrnuje hlavní úkoly českých ozbrojených sil a aktualizuje politicko-vojenské ambice ČR. „Pokud jde o ambice nasazovat české vojáky do zahraničních operací mimo článek 5 Washingtonské smlouvy, uvádíme je do souladu s realitou a s možnostmi naší armády,“ charakterizuje hlavní změnu v této oblasti ministr Vondra. Zatímco dosud ČR deklarovala schopnost vyslat kamkoliv do zahraničí brigádní úkolové uskupení o síle několika tisíc osob, nyní budeme připraveni takovou jednotku poskytnout pouze v případě kolektivní obrany v rámci NATO.

 

V oblasti udržení a rozvoje klíčových schopností našich ozbrojených sil Obranná strategie ČR mimo jiné předpokládá plnění úkolů v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany NATO s využitím vlastního nadzvukového letectva a orientaci na specializaci sil s vyšší přidanou hodnotou, jako jsou například ochrana proti zbraním hromadného ničení, jednotky pro speciální operace, vojenské zdravotnictví, mnohonárodní logistika a schopnosti vrtulníkového letectva.

 

Podle Obranné strategie ČR jsou hlavním výkonným prvkem systému obrany státu jeho ozbrojené síly. Nezastupitelnou roli ovšem dokument vyhrazuje také dalším institucím státní správy a samosprávy a důležitým podpůrným prvkům systému obrany země, jako například součástem Integrovaného záchranného systému, ozbrojeným bezpečnostním sborům, zpravodajským službám a dalším složkám působícím v oblasti ochrany obyvatelstva a vnitřní bezpečnosti státu, ale v určitých případech také právnickým a fyzickým osobám. „Občané si musí uvědomit, že pokud by došlo k útoku proti republice, neochrání nás jen armáda, ale je to věcí a povinností všech,“ připomíná Alexandr Vondra.