Chtěl jsem zpětně poděkovat za zvolení na kongresu a napsat, jak jsme to přes víkend hezky zvládli, jenže jeden míní a druhy smutně překvapí. O odchodu Jardy Kubery jsem se dozvěděl v letadle cestou do Bruselu. Nejprve mohutná turbulence ve vzduchu a pak tvrdé přistání v mobilu.

Kubera, přiznávám, byl můj nejmilejší dnešní český politik. Hodný, otevřený a chytrý člověk. Často k překvapení nás okolo si dělal tak trochu, co chtěl, ale vždycky to dávalo smysl. V době, kdy se politika tolik vzdaluje obyčejným lidem, uměl zaujmout, nutil k přemýšlení a rozdával humor a radost. Také proto v Teplicích nikdy neprohrál volby. Miloval svobodu. Žít a nechat žít, bylo jeho heslo. Je to pro nás všechny velká ztráta.

Ještě v sobotu na kongresu jsem s ním několikrát mluvil. Často v zóně pro kuřáky před kongresovým centrem. Byl ve skvělé formě. Jen si občas postesknul, že ho možná zabije to, že musí neustále stoupat z nitra budovy nahoru do schodů. A pak venku jen v saku mrznout na chodníku. Byla lezavá zima. Dokonce si prosadil venkovní teplomet na zahřátí. Zřejmě netopil dostatečně. Teplice holt potřebují teplo. Ach jo. Milý Jardo, odpočívej v pokoji. Zasloužíš si to.