Blog

Vstáváme

16. dubna 2020

Česku jako by dochází dech. Bylo by škoda prošustrovat, co jsme dokázali. Přes problémy jsme boj s virem zatím zvládali. Skoro nejlíp v Evropě. Spolu s Dánskem, Německem, Rakouskem, Polskem. Dokazují to statistiky. Čísla neklamou. Vrchnost (říkám to, přestože jsem v opozici) si zasloužila uznání, že karantény zavedla včas. A lid si zaslouží ještě větší uznání. Za šití roušek, praktikovanou zodpovědnost a disciplínu.

Při nezbytném uvolňování okovů ale ztrácíme dynamiku. Začínáme být předposraní. Jako by se nám tu vracelo to, co si pamatujeme mnohokrát z minulosti. Češi byli silní a akceschopní v bodě zlomu. Vrchnost pro stát vytěžila maximum a veřejnost se semkla ke kolektivní akci. 1918, 1968, 1989. Ale když tsunami polevila, propadali jsme letargii. Vrchnost se řídila alibismem, bála se rozhodovat a riskovat. A lid ovládl strach a pasivita. „Normalizace“ je to, co nám opravdu nejde. Přesně to nám teď hrozí.

Vládní rozhodování o ekonomické pomoci živnostníkům, podnikatelům i zaměstnancům je zoufale pomalé a chaotické. Opatření nahrávají velkým hráčům a podráží nohy těm menším, které tvoří základ střední třídy. Poslední plán otevírání škol, obchodů a restaurací je zbytečně zbabělý. „Nepovinná“ školní docházka, plánovaná až na konec května, nás vrací někam před Marii Terezii.

Jen tak mimochodem – tato císařovna, která se ocitla mnohokrát v kritičtější situaci než my, projevovala daleko větší odvahu než duo Babiš – Hamáček. O muži na Hradě, který se schoval a nic nedělá, ani nemluvě. Vláda lid příliš vystrašila a teď se v rozhodování řídí víc podle mínění vyděšené veřejnosti než podle zdravého úsudku. Dánové, Rakušané i Němci nám začínají utíkat. S

tane-li se dnešní váhání trendem, který potvrdí tradici naší předposranosti, doplatíme na to. Zchudneme víc, než je nutné. A zavládne apatie v lepším případě a hněv v horším. Doufal jsem, že nás Velikonoce proberou. Fakt, že vláda si ani nevzpomněla na to, že by mohla umožnit konání mší za kontrolovaných pravidel, mě vyvedl z omylu. Tak bubnuji aspoň touto cestou.

Vstávat, klidně s rouškami, ale do školy a do práce!


nejnovější příspěvky blogu