Zápas s epidemií přináší omezení ústavně garantovaných lidských práv a svobod. Zažíváme to na vlastní kůži. Nejen my, vidíme to všude ve světě. Bez karantén – nejdřív plošných, pak selektivních – zápas s agresivním virem nejde vyhrát. Důležitá je i rychlost. Kdo váhá, sklízí bouři.

Zdravotní systémy v Itálii, Španělsku i New Yorku kolabují. To nás ale nezbavuje povinnosti hlídat, abychom o svobody a práva nepřišli jednou provždy. Zákazy a regulace se lehce zavádějí, ale často neochotně ruší. Právě proto musí být restrikce jen dočasné. Neměly by trvat ani o den déle, než je nezbytné. Vždycky tu bude pokušení autoritářů nouzové situace využít a svobody omezit.

Varující byla včerejší informace o tom, že vláda zvažuje omezit roli parlamentu. Není k tomu důvod. Parlament může pracovat i ve stavu nouze. Nejsme ani ve válce s jinou zemí. Snad to byl jen úlet ministra obrany, ale možná taky ne. Každopádně je dobré, že se opozice ozvala a že vláda z toho vycouvala.

Ze stejného ranku jsou vyjádření Romana Prymuly, že 2 roky nebude nikdo cestovat ze země. I dnešní zákaz je na hraně.

Povinností vlády je dělat všechno, aby nouze co nejdřív skončila, a ne si chystat dvouletý polštář. Výborný je rozhovor s Markem Bendou. Podepisuji každou větu.

Ptáte se mě, co říkám opatřením v Maďarsku. Na můj vkus jsou arogantní. Orbán sice vyhrává volby, ale hřeší na 10 let vlády s ústavní většinou. Zjednodušuje si vládnutí a oslabuje „checks and balances“. Nechtěl bych mít takovou situaci u nás doma. Ale palba, které je vystaven v levicových médiích na západě, zjednodušuje fakta a neměří stejným metrem.

Nechal jsem si z maďarštiny přeložit to, co jejich parlament skutečně odhlasoval. V praxi se to moc neliší od opatření jinde. Třeba až pětiletá sazba za šíření poplašné zprávy je u nás nyní ještě vyšší (aby bylo jasno – já s tímto omezování svobody slova nesouhlasím a doufám, že tu nešťastnou českou holku nikdo za mříže nepošle!). Vojáci nepřevzali řízení centrální banky, jen hlídají, aby ji nikdo nevyraboval (to samé dělají vojáci i v jiných zemích).

Parlament k zasedání může svolat jedna pětina poslanců. Jejich zákon o nouzovém stavu je konstruován jinak než náš a včerejší prodloužení bez časového omezení se netýkalo samotného nouzového stavu, ale opatření, která byla přijata a která mají ulehčit život podnikatelům i zaměstnancům (např. moratorium na splácení úvěrů, zmrazení nájmů atd.). 

Takže: pokud mimořádná opatření skončí po kulminaci krize, nebude to konec demokracie v Maďarsku. Ale je dobré být na stráži. Protože pokušení autoritářů neradno podceňovat.