Poslední dva dny diskuse o lidských právech na žofínském Fóru 2000. Účastním se každý rok, jsem tam i ve správní radě. Letos na téma, jak se naplňuje příslib roku 1989. Nejen u nás, ale i ve světě. A v podtextu otázka, proč se ten příslib mnohde nedaří naplnit… V panelu s Američanem Carlem Gershmanem, jehož NED pomáhal disidentům ve střední Evropě, kubánským disidentem Manuelem Cuestou a novinářkou Arzu Geybullaevou z Ázerbájdžánu.

Moje dvě teze:

1) Západ dělá chybu, když poslední dobou koncept lidských práv příliš rozšiřuje a tím i rozmělňuje. Místo přirozených individuálních práv se soustřeďuje na různá kolektivní, menšinová a nároková práva. Doma vyvolává kulturní války a v cizině v konfrontaci s jinými tradicemi a kulturami se vytrácí univerzální apel. Vraťme se k základním právům a svobodám, které jsou univerzální a nelze je zpochybnit!

A za 2) u kolektivních nárokových práv je jejich vymahatelnost těžká. Chybí arbitr a jejich naplňování závisí na mocensko-politické vůli. Například právo na sebeurčení. U něj neměříme ani stejným metrem. Na jedné straně španělská vláda posílá Katalánce do vězení na 13 let jen za to, že uspořádali referendum. Na druhé straně naše srdce krvácí, když vidíme bezmoc tváří v tvář tragédii Kurdů. Osud Kurdů je komplexní, složitý problém. Není to na jeden tweet. Pro zájemce možno shlédnout můj rozhovor pro ČT 24, kde se to snažím vysvětlit.

Konferenci poctili návštěvou Lech Walesa, Nathan Sharansky a také kardinál Zen z Hongkongu. S ním jsem si popovídal o tom, jak poslední dobou musí čelit stále tvrdšímu čínskému nátlaku. Když Britové v roce 1997 město předávali Pekingu s příslibem „jedna země, dva systémy“, optimisté doufali, že za těch 50 let, co má aranžmá platit, se Čína posune k demokratické republice. Teď vidíme, že se z ní stává impérium vedené císařem. Účastníci Fóra proto podpořili demokraty v Hongkongu zvláštním prohlášením. Moc petic už nepodepisuju, ale tohle jsem podepsal rád. Text ZDE.