Obálka dnešního Reflexu se stala předmětem vášnivých debat. Na soukromém FB profilu šéfredaktora Marka Stoniše byla koláž cenzurována. Jako obrazový doprovod ji přikládám v okleštěné podobě – v naději, že úvahu, kterou píšu, si Facebook cenzurovat nedovolí.

Především – svět ani lidské osudy nejsou černobílé. Ani v Americe. Policista, který bezdůvodně udusí člověka, patří před soud. Onen policista je nomen omen. Jmenuje se Chauvin. Stejně jako napoleonský voják, který kdysi daroval jméno šovinismu. Jakákoli nadřazenost, i rasová, nemá v demokratické společnosti místo. Před zákonem jsme si rovni. Žádá-li ale dav zrušení policie, jak se to v ulicích děje a jak si to v Minneapolis odhlasovali, je to hloupost na kvadrát.

Ameriku, myslím, znám. Mluvit o systémovém rasismu není na místě, mluvit o projevech rasismu ve společnosti naopak ano. Naslouchejme černošským autoritám – ať už je to Michael Jordan nebo Thomas Sowell. Ale když bílí autoři a lidé v ulicích sebemrskačsky glorifikují kriminálníka, který se zbraní v ruce loupežně přepadl těhotnou ženu, jako „něžného George“, demonstrují jen rasismus na ruby. Příkopy ve společnosti to prohlubuje.

Americká společnost je svobodomyslná i pestrobarevná. Hledat rovnováhu mezi svobodou a bezpečností není lehké. Konfliktům se z definice nejde vyhnout. V dobách krizí (nyní epidemie i hospodářský propad) pokaždé incident zažehne větší požár. Následuje celonárodní debata, reflexe a návrat do normálního života. Tak to bylo už mnohokrát. Chci věřit, že to tak bude i teď. Kladu si ale otázku, zda dnešní konflikt, demografické změny, selhávání elit a kulturní války nejsou tak hluboké, že nakonec nezbude nic, co by Spojené státy „spojovalo“.

Květnový festival „Rudý máj 2020“ v Seattlu zval účastníky slovy:

„Kapitalismu se nezbavíme za měsíc, ale určitě si od něj můžeme odpočinout. Když všichni kolem tvrdí, že ´ke kapitalismu neexistuje alternativa´, když nám namlouvají, že dějiny končí, nezdá se vám, že čistá mentální hygiena vyžaduje, abychom se pokusili aspoň měsíc v roce myslet mimo škatulku. Tak se k nám připojte. Chceme, aby Seattle na měsíc zrudnul. Budeme jíst červené jídlo, nosit červené doplňky, propagovat četbu rudého Karla Marxe a žít marnotratně, jako kdyby žádné zítra nebylo. Každý si může hrát. A pravidla? Jsou jenom dvě. Zaprvé, surfuj na rudé vlně. A zadruhé aspoň měsíc předpokládej, že trh není řešením problémů, které sám způsobil.“

Když v reakci na smrt George Floyda vznikla v Seattlu tzv. autonomní zóna, kam demonstranti odmítají vpustit pořádkové síly, její extrémně levicoví vůdci napsali, že pravý „rudý máj“ začal teď v červnu a hned tak neskončí.

Bylo by možné se nad tím pousmát, kdybychom od té doby denně neslyšeli a neviděli, jak jim v USA všichni ustupují. Vedením měst a policie počínaje, mnoha kongresmany konče…

Právě v takovém kontextu vnímám obálku Reflexu. Jako varování, kam až nás může dovést psychologie davové mentality, z níž tolik těžily jak rudá Angela Davisová, tak hnědá zrůda v Německu. Nejlepší obranou proti totalitnímu myšlení je svobodný projev. Schopnost odstupu i nadsázky.

Pokud na tyto zásady Západ rezignuje, je s ním amen.